Vermentino Bolgheri 2022 DOC, Tenuta Guado Al Tasso
Nedávno jsem tady fňukal, že český dovozce nedovezl nový ročník Antinoriho Vermentina. Když jsem po příjezdu do Toskánska v první sámošce víno objevil, tak jsem ho co? Tak jsem ho koupil. Ještě jsem přitom měl čím dál vzácnější pocit uspokojení, protože Antinoriho Vermentino mě provází životem už dvacet let, od první toskánské dovolené v roce 2003. Hned po otevření lahve se uspokojení ukázalo jako klamné, při degustaci a hodnocení tápu.  

V předchozím článku jsem pochvalně zmiňoval, že neročníková Franciacorta Brut od Berlucchi si stále drží stejný styl a projev, konzument dostane každý rok stejné nebo podobné víno. To není případ Antinoriho Vermentina: většinou se snaží o lehké a dobře pitelné víno s dobrou kyselinou (až to svádí ke spekulacím o příměsi Sauvignonu), ale jednotlivé ročníky se na výsledku často výrazně podepíšou. Pamatuju si ročníky s vyšším alkoholem i ročníky s vyšší kyselinou a výraznějším nezrale sauvignonovým projevem, v mých vzpomínkách má víno poměrně velký rozptyl.

Pojďme na víno. Ambaláž je nadčasová a dokonalá. Lahev z čirého skla nechává vyniknout barvu vína, tvarem je to stylizovaná a moderní burgunda (už dvacet let a stále moderní). Ve skleničce je světlá citronově žlutá barva, na nose trochu bonbónové Vermentino se zralým ovocem, až do kandovaných citrusů, v závěru s rozmícháním květinové tóny (a nakonec se objevil i ten nezralý Sauvignon). V chuti víno zpočátku překvapilo slabou kyselinou, ale po několika hodinách a vychlazení se kyselina zlepšila, ale… Málo až středně plné tělo s podezřením na pár gramů zbytkového cukru kvůli plnosti, jinak suché. Zrale citrusové a v závěru příjemně minerální, ale tentokrát jaksi univerzálně přijatelné a bez výraznější osobnosti. Harmonické a s 12,5% alkoholu dobře pitelné, ale nedokážu ze sebe dostat podstatnější upřímnou pochvalu. Je to velmi kultivované, harmonické, ale taky málo osobité. Nadšení vypadá jinak.

Steccaia 2022 Costa Toscana Bianco IGT, La Regola
Čisté Vermentino z místního vinařství (Riparbella, web). Podle loňských poznámek s malým přídavkem Sauvignonu Blanc (letošní  ostřejší kyselina tomu odpovídá). Nerezovka, stylizovaná burgundská lahev, korek z drti.

Ve skleničce je letos poměrně plná citronově žlutá barva, na nose hodně zralé citrusy a letní jablka, celkově je vůně hodně intenzivní. Najdou se v ní i meruňky a broskve, i přes zmiňovaný nástup zralých citrusů je svěží a energická. V chuti je krásný atak kyseliny (čistě odhadem včetně neodbourané jablečné), nesený citrusy a trochu i tropickým ovocem, jablečná šťavnatost a dobrá energie, vyšší intenzita. Je to hodně jednoduchý projev postavený na ovoci, ale je to zábavné a svěží. 12,5% alkoholu, takže bezpečné pití, žádná alkoholická obluda.

Nabízí se srovnání s Vermentinem od Antinoriho, ale ouha. Steccaia mi sice vyhovuje víc (je to víc Vermentino a víc Toskánsko, je to svěží a v dobrém smyslu slova nadupané), ale Antinoriho Vermentino je asi lepší víno. Přinejmenším v tom smyslu, že při hodnocení na mezinárodní soutěži ve stobodovce by dostalo víc bodů, je výrazně líp vyvážené a harmoničtější. Steccaia má výrazně lepší kyselinu a je jaksi rustikálnější, jednodušší a pro mě (letos) zábavnější. Ve skutečnosti je posedlost srovnáváním zavádějící, ta dvě vína jsou v mnoha směrech komplementární a navzájem se doplňují jako Jing a Jang.