Rosso di Montalcino 2020 DOC, Col d’Orcia
Asi 600 tisíc lahví ročně a soukromý majitel, vinařství se mi stále připomíná, když jezdím z Montalcina domů přes Grosseto. Dlouho jsem si myslel, že to je družstvo a odolával jsem, až jsem nakonec koupil několik polovičních lahví v největší montalcinské vinotéce Bruno Dalmazio. Má ohromný výběr vín z Itálie i Francie a poměrně nízké ceny místních vín. Ze zmíněného objemu výroby vinařství Col d’Orcia je 240 tisíc lahví Brunella a dalších 240 tisíc Rossa.
Jednoduchá a výrazná etiketa, i 0,375 litrovka Rosso je uzavřená slušným celokorkem. Ve skleničce je malinko světlejší, ale jinak úplně typická, hluboká toskánská rubínovka s kávovým odstínem. Na nose středně intenzivní a ovocné, kávové. Je to toskánské a odrůdové, ale nedůrazné a bez osobitosti. V chuti výrazně ovocné a zároveň s důrazným tříslem, odhadem podle prvního napití je to nerezovka doškolená ve velkých sudech. 14,5% alkoholu, ale alkohol nevystupuje. Je to hodně svěží, s třešněmi, švestkami a lesními plody, zralé v ovoci a slušně harmonické, trochu vyčnívají příliš tvrdé závěrečné taniny. Ty by se mohly za rok vstřebat a z degustační spokojenosti by se mohlo stát nadšení…
Chianti Classico Brolio 2021, Ricasoli 1141
Už podle číslovky v názvu se dostáváme do nepředstavitelného středověku (s omluvou archeologům a historikům, vždycky mě překvapí zrnka poznání, která ukazují středověk jako veselý a radostný život včetně povznášejícího vlivu náboženství). Rodina Ricasoli získala pozemky v roce 1141, v patnáctém století čelila mnoha francouzským a španělským útokům, svárům sedmnáctého století a leteckým útokům za druhé světové. Dnes mají v Gaiole 1200 hektarů půdy, na 120 hektarech jsou vinice a na 26 hektarech olivy. Chianti Classico 2021 je Sangiovese s pětiprocentní příměsí Colorina z pěti místních vinic, každá s jiným složením půdy. Kvasí v nerezových tancích s řízenou teplotou a vyzrává devět měsíců ve středně velkých sudech, druhé a třetí plnění.
Ve skleničce je typická středně temná rubínově červená barva s kávovým odstínem, na nose málo intenzivní lesní aromata s červeným ovocem, trochu sudových vůní. V chuti slušná kyselina, třešňový nástup chuti, plnější a pocitově s vyšším extraktem, zrale ovocné a zatím s drsnějšími taniny. První večer ještě mladé a drsné, zatím spíš příslib než hotové víno. Druhý večer s otevřenou lahví jsem zaznamenal zřetelnou změnu projevu. Ve vůni je to podobné, jen se víc prosazují sudové tóny a celkově místní projev jehličnatého lesa. V chuti pokračuje výrazný vliv sudu, ale bez počáteční hrubosti. Celkový projev je „lehké a zábavné toskánské pití,“ i navzdory taninům se to stáčí k zábavnému a krásně pitelnému Chianti. Třešně, višně a maliny, taninů je tam stále ještě příliš, ale na zadní etiketě psaných 14% alkoholu bych netipoval. Přes drsnější projev taninů hned po otevření bude z Chianti Brolio za dva roky krásně pitelné víno.