V pondělí v poledne přijely vína z Gracciana. Hned odpoledne jsem zabalil a poslal prvních deset bedýnek nejvzdálenějším abonentům a večer si udělal degustaci na zahradě. Začalo meteorologické léto a odpoledne jako by dohánělo květnové resty, byl první letošní teplý večer (alespoň u nás v Polabí, kousek od Prahy). Děkuju všem přihlášeným za hojné objednávky, díky tomu tentokrát zbyde dost vína i pro mě.  

Rosso di Montepulciano 2019, Tenuta di Gracciano della Seta
První pozdrav dosud neznámého ročníku. Ve skleničce světlá granátová barva, lehká vůně višní a lesních plodů spolu s vůní dřeva. Ovocná část připomíná Pinot, s dřevem se mísí zemitost. V chuti jen lehká kyselina, lehké až středně plné, ovocné do peckovin (hlavně višně). Po první zkušenosti s ryzlinky kvituju s uspokojením zkrocený alkohol (13,5% není málo, ale jsme v Toskánsku a tam je letní vedro doma). V závěru vystupují lehké taniny a zdůrazňují mladý projev, který mi zase připomíná mladé Pinoty. Projev se hodně mění s ohřátím, chladné víno hned po otevření působí hodně mladě a drsně, po dvou hodinách s ohřátím je harmoničtější, ale taky má důraznější alkohol a plnější tělo. Za mě dobrý v tom, že vinař nepodlehl v boji s (možným) vyšším alkoholem, v příjemném višňovém projevu. Závěrečné taniny Jsou jako bonus navíc v podobě výhledu, že se víno ještě rok dva může zlepšovat. S archivací bych to nepřeháněl, je to kvašené i školené v nerezovém tanku, ale Sangiovese má taninů i kyseliny na rozdávání. Výborné jednoduché víno na běžné pití s jasným toskánským charakterem. Fanoušci si všimnou bio-certifikátu na kontraetiketě. V nabídce jsem to snad ani nepsal, protože nějaká míra ekologického hospodaření je dnes v Itálii tak běžná, že ztrácí smysl to zdůrazňovat.

Vino Nobile di Montepulciano 2017, Tenuta di Gracciano della Seta
Rosso se většinou vyrábí z mladých vinic, které ještě nedorostly k tomu, aby vydaly velká vína, ale Vino Nobile je to, o co v Montepulcianu doopravdy jde. Za mě je to perfektní kompromis mezi kvalitou, dostupností a pitelností. Hodně se na tom samozřejmě podepisují ročníky, ale posledních pět roků mi Tenuta di Gracciano dělá velkou radost! Ve skleničce je temnější hutná granátově červená barva, na nose sametově třešňová, svěží, ale hluboká vůně. Hned po otevření z chladné lahve to byl velký zážitek, po třech hodinách je vůně harmoničtější, ale taky klidnější a méně důrazná. Taky kafe, růže a všechny možné italské bylinky: kmín, levandule, bazalka, rozmarýn, eukalyptus, takový průjezd kolem rozkvetlých žlutých keřů Ginestry (druhý den jsem objevil pondělní fotku Andrea M. se San Gimignanem za rozkvetlou Ginestrou, tak ji kradu).

14% alkoholu. Nádhera. V chuti třešňovo-višňová kyselina, slušná kyselina a jen maličko taninů. Za to hloubka, harmonie, čerstvé bylinky viz výčet výše. Už teď pěkně ohlazené a harmonické. Hodně komplexní víno, kde dokonale vyzrálým hroznům bezvadně  pomohl velký sud. (Druhý den v otevřené lahvi přibylo taninů a závěrečné koření, které mě spíš ruší.)

Otázku, zda bylo z Gracciana lepší Nobile 2016 nebo 17 je lépe neřešit. 2016 bylo krásně pitelné a nenápadnější. U 2017 se dá líp popsat kvalita a možná se bude víc líbit. Bohužel už nemám Nobile 2016, abych to srovnal natvrdo vedle sebe. Průběh taninů v závěru naznačuje, že by Nobile 2017 mohlo být hodně dlouhověké (nebo jinak, že by mohlo být na vrcholu někdy v roce 2025).