Myslel jsem, že mi vydrží déle, ale perla skleničkovské toskánské bedýnky, Carmignano Riserva Montalbiolo 2018 z Fattoria Ambra, je vyprodaná. Pár lidí nečekaně dalo na moje doporučení a s novým rokem jsem bez Montalbiola. Drobnou útěchou je, že jsem shodou okolností vyzvedával víno v Ambře pár dní po lahvování nového ročníku a řekl si o vzorky obou Riserv, pod záminkou degustace. Jsou to skoro přesně tři měsíce, takže to už není jako bych se na lahve vrhal dva dny po příjezdu, a navíc mám z květnové degustace ve vinařství perfektní omluvu: Riservy z Ambry vydrží úplně v pohodě dvacet roků. Trochu se ohladí, maličko se zjemní taniny, ale vůbec nemění charakter. Takže můžu klidně ochutnat dvě nově nalahvované Riservy.
O Carmignanu jsem už popsal spoustu internetového papíru, tak jen stručně: je to jedna z prvních pěti apelací na světě, které ustanovil dekretem Cosmo Medicejský v roce 1716 (čtu to z italského přepisu s latinskýma číslicema, snad jsem to nepopletl!). Maličká apelace (asi 110 hektarů) postavená na odrůdě Sangiovese s malým (10 až 20%) přídavkem Cabernetu Sauvignon. Pravidelní účastníci Skleničkových bedýnek už vědí, že kabernet se důrazně prosazuje a dává směsi charakter výrazně odlišný od nedalekého Chianti a obecně (skoro) čistých Sangiovese. Vinař Giuseppe Rigoli má v Carmignanu asi 24 hektarů vinic a za mě vyniká prací se sudy. Jeho vína nikdy nejsou jednoduchá, nikdy nemůžete říct, tohle je barik a tohle velký sud, Rigoli používá celou škálu sudů různých velikostí. Soukromě mi potvrdil, že miluje Sangiovese. V Carmignanu musí přidávat kabernet, ale vynahrazuje si to v poměrně vzdáleném Graccianu, kde dohlíží na výrobu Vino Nobile v Tenutě di Gracciano della Seta. Carmignano z Fattoria Ambra pravidelně boduje v italských vinařských ročenkách, soukromě ujíždím hlavně na jejich základním Carmignano Santa Cristina in Pilli. V ročníku 2019 byla Cristina poměrně těžká, s vyšším alkoholem, ale Riserva Montalbiolo to vynahrazovala komplexním a odlehčeným projevem. Tak pojďme na degustaci dvou nových Riserv, nalahvovaných na konci září.
Carmignano Riserva Elzana DOCG 2019, Fattoria Ambra
90% Sangiovese a 10% Cabernetu Sauvignon. Dva roky v sudu, první rok ve středně velkých sudech (350 a 500 litrů), další rok ve velkých sudech (25 hektolitrů). Viz výše :-) Ve skleničce temně rudá barva spíš do rubínu, ale nedává moc smyslu si házet korunou, jestli je to rubínová nebo granátová. Na nose zralé červené ovoce a teplé středomořské koření, kmín, paprika. V chuti svěže ovocný nástup, integrovaná kyselina a od počátku pěkná harmonie. Sametové taniny a lehce kořenitý závěr až do pepře. Hned po otevření jsem zaznamenal i kávová zrna, ale časem se projev příjemně zjednodušuje a čistí. 14,5% alkoholu.
Carmignano Riserva Montalbiolo DOCG 2019, Fattoria Ambra
Tajemství je v toskánské odrůdě Cannaiolo Nero! Složení je totiž 70% Sangiovese, 20% Cannaiolo Nero a 10% Cabernet Sauvignon. Sudy a ostatní technické informace jsou stejné nebo podobné, takže rozdíl dělá Cannaiolo a a poloha (Elzana a Montalbiolo jsou místní názvy vinic). Ve skleničce je barva vzhledem skoro totožná, ledaže by Montalbiolo bylo trochu kafovější. Ve vůni je to skoro čisté ovoce, hodně zralé a svěží. V chuti dost komplexní projev s dokonalou harmonií kyseliny a těla, plnější, s hladkými taniny. Je to trochu tělnaté víno, ale celkově má až francouzsky vyrovnaný projev, úplně se brání rozebírání chuti na jednotlivé složky. 15% alkoholu je pro mě obvykle stopka, ale tady se víno zdá lehčí, než Carmignano Santa Cristina 2019 s psanými 14,5% alkoholu.
Naštěstí si nemusím vybírat, jen srovnávám a vzpomínám na letošní toskánské degustace a výlety. Je to hodně na osobních preferencích, obě vína jsou komplexní a díky vyššímu alkoholu působí až příliš závažně. Soukromě mě o kousíček víc baví Montalbiolo, i přes psaný vyšší alkohol se zdá svěžejší, lehčí a pitelnější. Ale je leden, v červenci na letní zahradě to může být naopak.