Na vaše četné dotazy, jestli jsem sehnal náhradní nabíječku k notebooku náhradou za tu zapomenutou doma, odpovídám, že jsem klikař a nabíječku jsem koupil. (Kecám, nikdo se neptal.) Na úvodní fotce je sobotní cesta pinetou v Macanticích, Toskánsko. Nemůžu se nabažit toho, jak je to stále stejné, mění se jen světelné variace. Ale dnes se chci věnovat posledním dvěma vínům z listopadové návštěvy vinařství Rigoloccio.  

Rigoloccio 2020 DOC Maremma Toscana, Rigoloccio
V původních degustačních poznámkách jsem Rigoloccio zabil, ale po několika hodinách se víno zázračně otevřelo, proměnilo, a řeklo si o novou pozornost. Byl to dárek od majitele vinařství a tak bych původní poznámky nezveřejňoval, ale druhý den s lehkým srdcem píšu novou verzi. Technicky je to 64% Cabernetu Sauvignon, 18% Merlotu a po devíti procentech Cabernetu Franc a Petit Verdotu. 24 dní kvašení při řízené teplotě s potápěním matolin. Dvanáct měsíců ve francouzských barikových sudech a 14% alkoholu.

Ve skleničce je úplně temná, neprůhledná rudá barva, na nose hodně pěkné svěží ovoce, hlavně zralé třešně, ale hned za nimi směs peckovin, ostružiny, jen lehce sudové tóny. V chuti to bylo původně hodně zralé až džemovité, se slabou kyselinou, zbytečně plné a koncentrované, ALE už po hodině vystoupila kyselina a celý projev odlehčila. Nakonec se prodralo dopředu všechno ovoce, které se mi líbilo ve vůni, tři hodiny po otevření ještě zůstává plnější tělo, na druhý den je to hodně kabernetové, hutné, ale už zdaleka ne tak nudné jako na začátku. S několikahodinovým odstupem soudím, že víno je ještě hodně mladé, dekantace je nezbytná a dva nebo tři roky ve sklepě jsou optimální doporučení.

Moje původní výhrady spočívaly hlavně v tom, že víno je z Maremmy a má (podle mých degustačních dojmů) silnou inspiraci v Bolgheri. Aniž bych chtěl dnes rozvádět svoje výhrady k většině produkce z Bolgheri, tak většinou hledám vína schopná zrcadlit svůj původ, region vzniku, a Bolgheri vyrobené jinde (stejně jako třeba moselský ryzlink z Austrálie) mě většinou nenadchnou. Bolgherskou inspiraci ve víně stále cítím, ale po třech hodinách to už není tak přetěžkané zralostí, a pěkná kyselina taky pomohla.

Mistral 2022 DOC Maremma Toscana, Rigoloccio
Strašná zrada, řekl (by) pirát: expresivně tvarovanou burgundskou lahev jsem automaticky pokládal za zdroj červeného vína, ale po nalití do skleničky po červeném se ukázalo růžové. Vylil jsem, vymyl a zkusil to naslepo, a tentokrát bylo jasno: Chardonnay. Ve skleničce je to tak-akorát plná / světlá barva na mladou šardonku, na nose intenzivní ovocné tóny, hodně citrusů a téměř decentně, rozhodně ne přehnaně, barikové sudy. V chuti je to pěkná, hodně intenzivní barikovaná šardonka s výraznou kyselinou, no krááásnou, s ovocným projevem, který se od citrusů nese až lehce do jablek jako připomínky drobné sudové oxidace, s vanilkou jako připomínkou sudu. Všechno je to dost intenzivní, možná až ostré, ale přesto velmi harmonické, sladěné, s nádherně čistým projevem. 13,5% alkoholu. Úplně suché. Je to svým způsobem dokonalé v tom, jak jsou všechny složky ve vůni i v chuti intenzivní a přitom dokonale sladěné. Mistral prosím ano, ten bych chtěl mít doma a zkoušet co tři měsíce, jak se bude vyvíjet. Za mě nejpřesvědčivější víno z celé produkce vinařství.