Úvodem kaleidoskopické zpravodajství z Toskánska. Dnes jsem vyjel do provincie Pisa, poháněn touhou přinést fotky z další opuštěné vesnice (viz Buriano). Šlo o vesnici Toiano poblíž obce Palaia. Věděl jsem sice, že nějakých dvacet kilometrů od Palaia leží úplně jiné Palaia a taky má ve svém okrsku (Comune) vesničku Toiano, ale věřil jsem, že si s tím GPS navigace poradí. Jak už tušíte, po objevení nepravé dvojice Toiano (Palaio) jsem si řekl, že jsem ještě mladý, mám před sebou dlouhý život a určitě se ještě někdy podívám i do druhého Toiana i Palaia. Bylo hezky a opravil jsem si názor na dosud podceňovanou pisánskou krajinu. Není to taková divočina jako Chianti Classico nebo Val d’Orcia, mají to tu úhlednější a blahobytnější, ale dalo by se tady bejt.  

Pinot Nero 2019 San Gimignano DOC, Panizzi
Na Toskánsko je barva hodně světlá rubínovka, na nose spousta švestek a peckovin obecně plus trochu piniového háje a santálového dřeva. S ohřátím se mění, po chvíli vůně evokuje rtěnku :-) V chuti lehké, komplexní, s švestkovým lákem, ale luxusně (a trochu exoticky) působícími taniny a důraznějším alkoholem. Poznámku o alkoholu asi částečně zapříčinil akord s taniny, který na sebe strhává větší pozornost než kyselina. Rád bych to vychválil, je to vlastní objev a první Pinot Nero v San Gimignanu, ale v aktuální podobě je to víc příslib – aromata santálového dřeva zvedají projev do kategorie luxusu, ale celkově je víno mladé a málo sladěné.

Fattoria di Larniano 2016, Panizzi
Po nalití bouřlivé perlení, které rychle sedne a zůstane drobné a vytrvalé. Vzhledem je to typické Blanc de noir z Pinotu, silnější žlutá s červeným odstínem. Na nose se to s perlením moc neprosadí, po vymíchání ovocně pinotové :-) V chuti hodně plné, třešňové a zrale švestkové, kyselina se spíš schovává, v těle hodně zralé ovoce, ale nepřehnané, vpodstatě klasický pinotový projev. 12% alkoholu, klasická metoda s druhotným kvašením v lahvi (omlouvám se, na fotce je ve skleničce vpravo tichý Pinot). Na degustaci ve vinařství před týdnem jsem poznamenal „jasný Pinot Noir“ a je to tak i doma. Burgundský Pinot (já vím, že se to nemá, ale stejně to podvědomě srovnáváte s Burgundskem) by měl výraznější kyselinu a sklidili by ho s menší zralostí. Přesto o odrůdě není pochybnost a projev je klasicky uměřený, reflektující fakt, že v Burgundsku prší obden a v San Gimi jednou za měsíc.

Z těch dvou vín je pro mě v současné podobě zajímavější sekt, ale bohužel neznám cenu. Tichý Pinot Nero vypadá velmi slibně, viz výše, ale potřebuje čas, aby převládla harmonie.