Vínům z Jury se úspěšně vyhýbám, teď jsem dostal darem dvě lahve od kamaráda, který to dobře ví. Vyšel jsem mu vstříc a napsal degustační poznámky, aniž bych si o výrobci něco přečetl. Mohlo by se stát, že po přečtení několika článků bych už dopředu věděl, co a jak psát :-) Jméno jsem sice znal, vinařství patří k základním výrobcům apelace, ale dál už nic… čtěte na vlastní nebezpečí!
Chardonnay En Treize Vent Cotes du Jura 2020, Chateau d’Arlay
Klasická burgundská ambaláž, i na přední etiketě je odkaz na Burgundsko. Krajmě střídmá etiketa a korek z drti. Podle vzhledu jasná Pálava nebo Tramín :-) zlatožlutá barva s teplým (=načervenalým) odstínem, dokonale čiré. Na nose lehce oxidativní projev, do kterého se mísí svěží citrusová aromata. Zpočátku je to jako „ze dvou půlek,“ časem převládnou oxidativní projevy, ale v zásadě se mi líbí dvojaká neurčitost a jistá rovnováha mezi oxidativním a svěžím projevem. V chuti je to podobné, výrazná oxidace, pěkná kyselina a v zásadě svěží, hodně plný ovocný projev s citrusy až do kompotovaných nebo pečených citrusů, prostě spousta hodně zralého ovoce (a sugeruje to dojem hodně vyzrálých hroznů), hodně koncentrované. Hrušky máslovky a oříškový závěr se štiplavými taniny. Podle etikety neuvěřitelných 15,5% alkoholu (radši jsem se díval třikrát) a úplně suché. Trochu jsem se obával oxidativní mrtvoly, ale víno má kromě příjemné tělnatosti i perfektní balanc mezi oxidativním a reduktivním (reduktivní asi ne, ale prostě prvoplánově ovocným) projevem. A je to hodně mladé víno, na etiketě se píše o lahvování v roce 2022 a celkový projev nasvědčuje až pubertální svěžesti. Líbí se mi moc, jen na 15,5% alkoholu bych si musel dávat pozor – jak jsem se snažil rozluštit, jestli to je vyrobené „ze dvou půlek,“ tedy ve dvou různých nádobách, tak jsem alkohol podcenil a nepoznal.
Pinot Noir Cotes du Jura 2017, Chateau d’Arlay
Podle etikety by to měl být tradiční Pinot s ideálními 12,5% alkoholu, ale jsem ve střehu! Stejná ambaláž jako u šardonky, ve skleničce je docela světlá rubínově rudá barva s hnědým okrajem a s podezřením na lehkou opalizaci. Na nose výrazná ovocná aromata až do malin a višní s tradiční zemitou a oxidativní linkou. Stejně jako u šardonky vůně i první napití působí jako vyvážené mezi oxidací a redukcí (s příklonem k oxidaci, samozřejmě), hlavně v chuti je oxidativně polyetylénový tón. Spíš než na mix sudu a inertní nádoby to vypadá na plné a neplné barikové sudy, ale to úplně spekuluju. Pěkné ovoce, peckoviny i lesní plody, spíš málo zralé (Pinot s 12,5% alkoholu mi vyhovuje úplně ideálně). Úplně suché, hodně taninové s výhledem na další tři čtyři roky zlepšování.
Kdybych měl ta dvě vína z klasických odrůd srovnávat, tak Pinot je tradičnější a klasičtější, obecně víc odpovídá mým očekáváním i preferencím. Jenže… Chardonnay bylo velké překvapení, počínaje přezrále ovocným projevem a vysokým alkoholem (to jde úplně proti tomu, co mám rád a vyhledávám) a konče zajímavou snahou o rovnováhu mezi oxidativním a reduktivně svěžím projevem. Bez ohledu na cenu (neznám) bych určitě chtěl znova Chardonnay.