Chianti Classico 2020 DOCG, Rocca delle Macie
Hledal jsem v hypermarketu nějaké červené a tohle vypadalo jako dobrá volba. Především má (jenom!) 13,5% alkoholu (všechny Morellina měly o bod víc). COOP zavedl „privátní značku,“ nechává si vína od známých velkovýrobců polepit vlastní etiketou. V regálu je Chianti Classico za příjemnou cenu, těsně pod deset EURO. Výrobce odprodá produkci, na kterou nemá objednávky a všichni budou spokojení. Tentokrát to nebylo tak jednoduché, ale nakonec se spokojenost dostavila.
Asi nemá cenu být přehnaně náročný, víno je deklarované jako supermarketovka a tak. Rocca delle Macie (web) je je velký výrobce (207 hektarů vinic) se špičkovou reputací tradičního vinařství, ale ocenění sbírá za vypiplané kousky a ne za odprodeje přebytků do supermarketu. Ambaláž je klasická s korkem z drti, černá etiketa COOPu je nalepená až jako poslední a zbytek je komplet původní ambaláž výrobce. Ve skleničce je pěkná, středně temná rudá barva. Na nose typické Chianti: piniový les s pryskyřicí, lesní plody, třešně. V chuti je víno zprvu drsné a hrubé, jako by mělo hrubší texturu, ale po dvou hodinách se ohladí a srovná, takže se i spokojenost dostaví. Pěkná kyselina, ostružiny, třešně a višně, piniový háj, ještě nesladěný hrubší projev. Za hodinu od úvodních poznámek se víno výrazně ohladilo a zharmonizovalo, v chuti to ještě trochu drhne, ale jestli má Chianti Classico v podmínkách dva roky od sklizně, tak je tohle víno nalahvované teprve několik málo týdnů a ještě se bude zlepšovat. Takže za 9,90 EURO dost dobrý.
Chianti Classico od Dievole si všímám v toskánských obchodech už asi rok, ale dodnes jsem neměl odvahu koupit. Důvod byl jasný, nevýrazná etiketa. Zlatým fontem název podniku, nevýrazná historizující pérovka viniční krajiny a pidifontem vysázené „Chianti Classico 2019“ vizuálně zařazovalo víno do hodně nízkého tržního segmentu. Dnes jsem před odjezdem na nákup hledal něco ve vinařské ročence (The Essential Guide 2022, Daniele Cernilli) a zjistil, že můj oblíbený zdroj informací o italských vínech dává vinařství *** (ze tří možných). Tak jsem v CONADu přidal do vozíku láhev Chianti od Dievole.
Ty tři hvězdy patří vinařství s celou jeho historií (údajně od roku 1090) a samozřejmě nic neříkají o víně samotném. Ale nic od Dievole jsem dosud neochutnal a byl jsem zvědavý. Etiketa zmiňuje rok 1090, ale Cernilli píše, že Dievole založil roku 1979 argentinský podnikatel Alejandro Bulgheroni. Dnes má Dievole sídlo v Castelnuovo Berardenga (Chianti), 330 hektarů vinic a ročně vyrábí 850.000 lahví vína. Kromě vinic v Chianti má dvě vinařství v Montalcinu a další dvě v Bolgheri.
Chianti Classico 2019 DOCG, Dievole
O ambaláži jsem toho už napsal dost v úvodu, tak pojďme na degustaci. Ve skleničce je tak-akorát-tmavá toskánská rubínovka, na nose středně intenzivní Sangiovese s piniovým lesem a lesními plody. V chuti zpočátku výraznější kyselina a málo plné tělo, hodně příjemný odlehčený start jako kontrast k možnému očekávání (zejména pokud byste čekali koncentrovanou barikovanou obludu vyrobenou k argentinskému bifteku). Lesní aromata a chuti, višňově ovocné, je tam i trocha lehčích a ne úplně hladkých taninů jako připomínka, že za rok nebo za dva by to mělo být lepší, kořenitý závěr a dlouhá dochuť. Za mě by taninů mohlo být míň, ale nástup chuti a celkový projev je odlehčený a moderní, i přes psaných 14% alkoholu to působí jako lehké pití. Časem a provzdušněním se víno otvírá a nastupuje plný ovocný projev.
Reklama: Vernaccii di San Gimignano a pět červených vín na prosincové večery najdete v nové toskánské bedýnce tady.