Čistě početně mi to nevychází. Devatenáctého listopadu v Toskánsku jsem měl večer stále ještě vypnuté topení, přestože bylo zataženo s deštěm a teploty do 14 stupňů. Ťukám do notebooku ve svetru, ale v pohodě. Termostat ukazuje 19,2 až 19,6 stupně. Ve slunečných dnech (21 odpoledne a 11 v noci) jsem si to vysvětloval barákem. Je vystavený na jih a na západ, takže ho vytápí slunce. Ráno bývá chladno, ale snesitelně. Každý rozumí tomu, že skladba nákupu potravin v supermarketu je v Itálii jiná než v Čechách, ale je to jiné i pokud jde o vodu, plyn a elektřinu :-) (Úvodní fotka je jen ilustrativní, Casale Marittimo.) 

Osada Fonterutoli je poblíž Castelliny v Chianti, s výhledem na Sienu (aspoň podle webu, nebyl jsem tam). Tady se podepsaly dvě mírové smlouvy mezi Sienou a Florencií, o kterých vypráví pověsti o černém kohoutovi. Znáte to: dohoda byla, že hranici mezi panstvím Sieny a Florencie určí to, kde se potkají dva jezdci, kteří vystartují s prvním ranním zakokrháním kohouta. Zrádní florenťané kohouta večer nenakrmili, takže ten zazpíval z hladu už v noci. Sienský kouhout kokrhal až za světla. Florentský posel vyjel podstatně dřív a oba jezdci se potkali ve Fonterutoli, na dohled od Sieny. Je to pravda a nic než pravda, o čemž dodnes svědčí černý kohout jako grafický symbol Chianti Classico.

Moderní historie je ještě složitější! Marchesi Mazzei mají 650 hektarů půdy, z toho 110 hektarů jsou vinice. Vinice jsou rozděleny do sedmi zón a 114 parcel, které se sklízí a kvasí každá zvlášť. (Navíc má Mazzei vinařství Belguardo v toskánské Maremmě a Zisola na Sicílii.) Složení je 90% Sangiovese, 5% Malvasia Nera a 5% Colorino, hrozny pochází ze sedmi různých parcel, odlišných podložím, strukturou i stářím výsadby (15 až 35 roků). Víno vyzrává ve francouzských dubových sudech (bariky a pětistovky) dvanáct měsíců a následně se asi měsíc sceluje v betonových tancích. Lahvovalo se v lednu 2021. Vyrobili 320 tisíc lahví.

Fonterutoli Chianti Classico 2019, Marchesi Mazzei
Nepřehlédnutelná etiketa s dobře zvolenými barvami, celokorek. Ve skleničce je hodně výrazná temná rubínovka, na nose kůže, a potom už typické atributy Sangiovese: pinoivý les a lesní plody. Aroma kůže je nápadné a pamatuju si ho z dávných degustací před deseti roky. Je to středně až hodně intenzivní a těžké. V chuti harmonie a samet: mladé Chianti působí dokonale harmonicky a uležele díky sametovému projevu, zralému červenému ovoci a lesním plodům. 13,5% alkoholu. Perfektně hladké, hodně plné díky všudypřítomnému tónu kůže a sametu a vyšší koncentraci. Poprvé před deseti lety mě ta koncentrace vadila, dnes mě to díky harmonii baví.

Ser Lapo Chianti Classico Rieserva 2019, Marchesi Mazzei
Výběr vhodného vína je náročná disciplína a i ti nejlepší someliéři se musí občas spolehnout jen na vkusnou etiketu a přitažlivý název. Ser Lapo byl rodinný předek v genealogii rodiny Mazzei a údajně jako první začal používat pro svá vína označení Chianti.  Oblast produkce Chianti definoval Cosimo Medicejský dekretem z roku 1716, takže to už může být dost dávno :-) Výrobcem je Castello di Fonterutoli v Castellině, složení je 90% Sangiovese a zbytek Merlot. Hrozny pochází ze dvou vápencovitých vinic (Cornia a Caggiolo) v nadmořské výšce kolem tří set metrů. Výsadby mají od patnácti do třiceti let. Sklízelo se od začátku září, macerace dva až necelé tři týdny při řízené teplotě (26 až 28 stupňů), víno vyzrávalo 12 měsíců ve francouzských barikových sudech a pětistovkách. Vyrobili 250 tisíc lahví.

Ambaláž přeskočím, jak už je naznačeno výše, přemohla mě zvědavost spojená s názvem. Ve skleničce je klasická toskánská rubínovka skoro až do kávově hnědé barvy (mám v kuchyni špatné osvětlení, takže s rezervou). Na nose málo výrazná, ale velmi příjemná a přímo krásná ovocná vůně (lesní plody), s rozmícháním přejde do středně intenzivního středomořského koření. Velmi uměřené, sladěné, toskánské. V chuti je víno dokonale celistvé, spojené, snad ani nemá smysl pitvat a popisovat jednotlivé položky chuti. Středně plné, s dokonale integrovanou kyselinou, hladkými taniny, třešňové se zralými lesními plody, trochu zemité a teple kořenité. 14% alkoholu a taniny jsou dokonale zvládnuté. Chianti Classico od Fonterutoli je efektnější, s výraznými aromaty kůže, v Riservě jsou podobná aromata jen hned po otevření a velmi okrajově. Dál už je Riserva sice méně nápadná, ale serióznější a za sebe mám dojem, že dává víc.