Ještě jednou letos zdravím z Toskánska. Na poslední chvíli mě zlákaly levné letenky do Pisy (přímý let 95 minut, zpáteční letenka 760 kaček). Když jsem k tomu našel i půjčovnu aut, která mi na šest dnů nechá Fiátka za 15 EUR celkem, bleskově jsem objednal a odjel plážovat. V přímořské Cecině je patnáct stupňů a azzurro, rajčata za 3 EURO jsou voňavá a cappuccino zdražilo na 1,5 EURO. Ostatně jsem si vždycky myslel, že vánoční úklid je barbarský zvyk nehodný jednadvacátého století.  

První informace o vinařství Rigoloccio jsem dával tady, o víkendu jsem otvíral dva jejich sekty. Bez technických informací, jen co si pamatuju z listopadového povídání ve vinařství. Dvakrát Pinot Noir, jednou jako rosé a jednou jako Blanc de Noir. Hrozny nejsou vlastní, ale nakupují je ze severoitalské Pavie. Nebo spíš nakupují mošt nebo tiché víno (nevím), to by dávalo větší smysl, než dopravovat hrozny ze severu do Maremmy. Vyžádal jsem si po lahvi, protože pro nás Čechy je Pinot Noir vždycky zajímavý.

Miniera Rosé Metodo Classico Brut, Rigoloccio
Ve skleničce je pěkná světle růžová barva lososového odstínu, bouřlivé počáteční perlení a dlouhé drobné po opadnutí pěny. Vůně je málo intenzivní, jahodově ovocná. V chuti je pěkná kyselina, úplně suché, lehké, jahodově ovocné, ale jednoduché a obyčejné. Je to vzorně suché, pinotové a s velmi demokratickým obsahem alkoholu (12,5%), ale taky jednostrunné a obyčejné pití.

Miniera Metodo Classico Brut, Rigoloccio
Ve skleničce je plná slámově žlutá barva, vytrvalé perlení, na nose zralé žluté ovoce. V chuti zase zajímavá zralost a plnost zralého ovoce, jablka, hrušky a broskve. Je to na úkor kyseliny, která není příliš důrazná, ale celkový dojem je dobře vyvážený a zajímavý. Úplně suché, 12,5% alkoholu, stejně jako u rosé je projev jednoduchý, ale bílému sektu bych to klidně odpustil. Všechno drží dohromady a ladí, a přestože nečekám, že bych při páté skleničce ještě objevil něco nového, tak se to dobře pije.