Po delší době se mi doma sešlo větší množství darovaných lahví, vesměs samizdatové vzorky mini-vinařů a v tom nejlepším smyslu amatérů. Snažil jsem se s nimi vypořádat co nejodpovědněji, na blogu vyvěsím jen ty, které se mi líbily. Údaje o zatřídění jsou „potenciální“ a vycházejí jen z cukernatosti hroznů, vína nebyla zatříděná. A začneme hobby-vinařstvím Macháček a syn z Kralup nad Vltavou. Vinici mají u Nelahozevsi, vína dělají asi většinou v demižonech (malé objemy), ale jejich Zweigelt byl dobrý. 
Zweigeltrebe 2015 kabinet, Nelahozeves, Macháček
Temně rudá barva s typickým nafialovělým odstínem odrůdy, světlejší, ale mírně opalizující. Lahvováno bez filtrování jen pro degustaci. Ve vůni typický Zweigelt, višňové dřevo, ovoce jemně a bez důrazu. V chuti hodně jemná kyselina, koncentrované, husté, třešňovo-višňové, ale příjemně sladěné. Slušně dlouhé s taninovým až lehce zemitým závěrem. Vinař si postěžoval na nížší obsah kyselin, mně se to naopak s nižší kyselinou líbí. Co kyselina ubrala na ostří a ovoci, to vynahradila na harmonii a pitelnosti. Tipuju taky nižší alkohol (za mě je to plus). Záměrně jsem víno nenechal sedimentovat a koštoval ho se zákalem, je otázka, co s ním udělá oddělení kalů nebo dokonce filtrace, ale na konec ledna je to výborné. Výborná surovina a ani potom to nikdo nezkusil zkazit :o) Čtvrtý den v nedopité lahvi je víno stále pevné a neztrácí se. Bodovat takhle brzy nemá cenu, je to spíš odhad potenciálu: 89 bodů/100.
Veltlínské zelené 2011 pozdní sběr, Karel Koždoň, Křepice
Veltlín zelený, barvou hodně žlutý, zlatavý až do jantarova. Ve vůni nazrálý až přezrálý, plný, s medovými tóny jakoby hrozny už měly botrytis (dodatečně jsem se dověděl, že cukernatost při sklizni byla 24 stupňů). V chuti ukazuje, že se Veltlín hodí na podobné oxidativní postupy, kromě ryze reduktivních poysdorfských Veltlínů fungují i opačné extrémy. Delší zrání na kvasničních kalech redukovalo kyseliny, ale díky pepřovému závěru je odrůda stále jasná. Víno je plné, ne snad tělnaté, ale chuťově výrazné. Mám podezření na vyšší alkohol, ostatně víno nápadně smáčí stěny sklenky a provázkuje, působí sladce (ale že znám výrobce, tak na zbytkový cukr nevěřím), dobře se pije (ale na alkohol si dám pozor a odložím lahev na další den) a právě teď má dobrou rovnováhu mezi svěžestí a nazrálostí. Druhý den se v závěru přidává zajímavá navinulost, pěkný pepřový závěr. Za mě 88 bodů/100 a radost z pití.
Jednu věc mají obě vína společnou: minimální použití moderních technologií. Žádná chemie, žádné selektované kvasinky, žádné řízení teploty při kvašení v nerezových tancích. Obě vznikla v malém množství ve skleněném demižónu, sice se znalostí výroby vína, ale v téměř primitvních podmínkách. Vtírají se otázky po smyslu moderních technologií a případně i smyslu restrikcí v přístupu na trh: je smyslem moderních technologií primárně výroba lepších vín, nebo jen rychlejší a levnější výroba?
Připomínám včera vyhlášenou Komunitní bedýnku – ochutnejte burgundské Pinoty! Podrobnosti jsou tady, přihláška tady!