Severní vítr je krutý a po několika degustacích moravských vín se vracím na jih. Konkrétně do Kampánie, jižně od Neapole, a otvírám místní bílé s 12,5% alkoholu. Odrůda Falanghina se pěstuje na vinicích s nízkou hustotou (4000 keřů na hektar) a vyšším zatížením (2kg hroznů na keř), což vpodstatě koresponduje s tím, co najdete ve skleničce. Sklízí se na konci září, takže jde o středně pozdní až pozdní odrůdu, a obsah alkoholu (12,5%) mě v té souvislosti vždycky pobaví. Kvasí v nerezových tancích s řízenou teplotou (tedy s chlazením, pro zvýraznění ovocné aromatiky) asi tři týdny. Už jsem tady o vínu psal, jen jsem si vytáhl poslední lahev z italských úlovků (8-10 EURO v supermarketu) pro srovnání s moravskými víny s vyšším alkoholem.
Falanghina del Sannio DOC 2021, Mastroberardino
O vinařství jsem už psal tady (velký výrobce s 250+ hektarů, považovaný v Itálii za špičku), takže pojďme rovnou na degustaci. Ve skleničce je hodně světlá slámově žlutá barva s růžovým odstínem, na nose středně intenzivní ovocná vůně s dotekem zozkvetlých květin, ale hlavně šťavnaté žluté ovoce až do jablek. V chuti lehké, málo až středně plné, ale bez důrazu (prostě to ukazuje na vyšší zatížení keřů a mladé vinice, nižší koncentrace). Kyselina se docela prosazuje, ale odhaduju, že analytická data nebudou nijak závratná (pěkná kyselina v jinak málo plném a lehkém víně) a charakteristický, nezaměnitelný málo zralý ovocný projev s výraznou mineralitou. Je to zábavné a příjemné, jen s drobnou pochybností, jestli by mě to podobně bavilo po padesáté po ročním pobytu v Kampánii. Charakterem je to vesnické víno na každodenní pití v rafinovaném provedení, poučeném na výrobě špičkových ušlechtilých vín :-) ale to je jen spekulace po třetí nebo čtvrté lahvi… jestli někdy strávím rok v Itálii a otevřu padesátou lahev Falanghiny, určitě o tom napíšu znova a porovnám dojmy.
A ještě jedno sentimentální ohlédnutí za vínem už několikrát vychváleným. Na konci týdne jsem sestavoval nabídku Beaujolais z Château de Durette a na oslavu jsem si otevřel definitivně poslední lahev z loňského dovozu. Chénas Fidelité bylo moje nejoblíbenější z Durette: není to vůbec typické Beaujolais (protože bylo v sudu a to se nemá!), ale je to krásné víno za (pro mě) neuvěřitelně nízkou cenu. Sudu tam je málo (nebo je velmi opatrně použitý, nejspíš jde o velký sud nebo hodně staré bariky) a víno je to elegantní. Předem se omlouvám, že letos Fidelité nebude, loňský ročník je vyprodaný a nový se bude lahvovat až později na jaře. Nabízela se možnost počkat si pár měsíců a objednat Beaujolais později, jenže to už známe a dobře víme, jak to skončí: mezitím se vyprodají jiná vína aneb „každé řešení přináší nové problémy.“
Chénas Fidelité 2020 AOC, Château de Durette
Jednoduchá etiketa, ale robustní tlustostěnná láhev a slušný celokorek. Ve skleničce je typické Gamay, temně rudé s fialovým okrajem. Na nose je svěží a zralé červené ovoce, v chuti husté Gamay se sametovou texturou, odbouranou jablečnou kyselinou,dokonale hladké až do záverečného taninového pohlazení. Vyšší koncentrace až dosladka i zralost (jak už jsem psal, Beaujolais se do sudu nedává, ale tady si o to říkaly vyzrálé hrozny), angrešt i červené ovoce, jód, ale především dokonalá hladkost a elegantní projev. 13% alkoholu a pořád působí mladě. Už teď je to radost pít, a přitom se nezdá, že by už bylo na vrcholu.
A samozřejmě reklama: připomínám nabídku nové beaujolaiské bedýnky s novými víny Château de Durette. Podrobnosti jsou tady, přihláška k odběru tady.