Ve čtvrtek ráno jsem zajel na poslední rehabilitaci do nemocnice. Půlhodina mučení zlomené ruky s krásnou terapeutkou, o další půlhodině karbonické macerace jsem už tady psal. Pikantní podrobnosti (o karbonické maceraci) zveřejním jen návštěvníkům příštích Skleničkovských degustací. Odpoledne jsem si šel jen velmi rekreačně zaběhat a potom zaplavat do místního písáku. U grilu jsem zkontroloval několik lahví, které zbyly z úterního večírku. S Lubošem Osičkou jsme toho otevřeli dost, ale často nedopili. Dnes poznámky ke dvěma autentickým vínům od Osičků a jako bonus jedno Toskánsko.

Milerka Cuvée 2015 zemské, Jaroslav Osička   
Bílovické vinařství je dostatečně známé, tak půjdeme rovnou na vína. Vyšší žlutá barva, a dál musím předeslat, že je to pořádná měňavka. Pamatuju si, že první den se prosazovala ovocným projevem až do tropického ovoce šmrnclého akátovým sudem. To mě moc nebavilo a těžko jsem tomu mohl věřit. Druhý den nastoupila kvasnicová aromata a klidnější ovoce s oxidativním projevem, třetí den už konečně chutná jako oxidativně / naturálně připravená milerka. Nazrálá v ovoci a naleželá, se zřetelnými leč ne přehnanými kvasnicovými aromaty ve vůni, jablka a žlutomasé ovoce v chuti, jednoduché ve struktuře ale docela plné. 13% alkoholu a chlastací víno z dobrého ročníku, prostě když nechcete nic složitého řešit a jen si užít vína na zahradě.

Pinot Gris 2014, sudový vzorek, Jaroslav Osička
Rulandské šedé s malým přídavkem ročníku 2015. Uchvátilo mě hned zkraje zlatožlutou barvou, hned jsem byl (naslepo) přesvědčený, že je to šedá, ale nos ani pusa mi to nechtěly potvrdit. Hlavně v chuti byla poměrně výrazná kyselina, u šedé nezvyklá. Tři dny poté je víno mnohem klidnější a uhlazenější, kyselina se zklidnila a na nose i v puse je to mnohem typičtější šedá. Stále má dost kyselin, ale už se prosazuje chlebovina, kvasnicové tóny, plnější tělo. V závěru mokrej kámen a dlouhá dochuť nesená kyselinou. Hodnocení je podobné jako u předchozí milerky, je to víno víc na pití než na rozjímání, ale kultivovaný projev ho posouvá o stupeň výš než je milerka.

Našel jsem i poznámky k jednomu vínu, které padlo o víkendu. Už několik kamarádů / bedýnkářů mě uhánělo, že léto končí a roste touha po červených vínech. Svědomitě proto otvírám starší Sangiovese, abych sám sebe přesvědčil o přednostech téhle odrůdy.  Z druhé strany jsem dostal zprávu, že první Sangiovese 2015 je nalahvované, tak vymýšlím, jak ho sem přivézt. Jestli to vymyslím, budou nové toskánské bedýnky. Stay tuned!

Jestli jsem někdy nevěděl, co přesně si představit pod balsamikovou chutí v popisu vína, tak v neděli jsem dostal dokonalý vzorek. Bylo to samozřejmě Sangiovese a balsamico mě napadlo hned při prvním napití. Ročník 2006 byl v roce 2012 v Toskánských komunitních bedýnkách. Vlastně by mě zajímalo, jaké nejstarší víno z Komunitních bedýnek si kdo schováváte. Když mi před dvěma týdny přišlo mailem zhodnocenní slepé bedýnky (Slepice) se skóre mezi 75 a 84 body, bral jsem to tak, že domácí bílá vína už mohla být daleko za zenitem, ale mnohá italská nebo francouzská červená se můžou teprve dostávat do formy :-) Sám se k plánovité archivaci bedýnkových vín většinou nedostanu, ale občasné nálezy ve sklepě mi po letech ukazují, že kdo to udělá, může vyhrát.

Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2010, Fattoria di Palazzo Vecchio
Temná rudofialová barva s bledým okrajem, ve vůni zralé lesní plody, dřevo a Itálie. V chuti úplně suché s pěknou až výraznou kyselinou, zralé až přezrálé (výběr nejlepších, nejvyzrálejších hroznů) lesní plody, příjemné taniny, balsamico. Poslední dvě poznámky souvisejí s odrůdou a sudy, víno (myslím) bylo ve velkých sudech i v bariku. Taky toskánské horko a vzpomínky na kraj beze stínu, nazrálost, ale stále velká svěžest. Víno ještě nic neztratilo ze své síly, je přirozeně plné a robustní, spíš před vrcholem než za ním. Ještě má ostří a teprve se začíná zjemňovat. Za sebe musím souhlasit, že současné počasí přeje Sangiovese z Montepulciana :-)