V pátek večer jsem otvíral poslední lahev Beaujolais-Villages Blanc 2014 od Paula Janina, a to za pár slov stojí. Slibuju, že to nebude tak dlouhé a rozvláčné jako Chandlerovo Loučení s Lennoxem.

V únoru 2015 jsem objevil Janina a s ním i jeho Beaujolais Blanc 2013. Byl to do jisté míry iniciační zážitek, protože zatřídit barikované Chardonnay jako Beaujolais Villages je marketingové harakiri. Když víno deklarujete jako Mâcon Villages, je to „mnohem víc“ Burgundsko a tím pádem mnohem prodejnější. Vysvětlení jsou dvě: Janinové si potrpí na redukci úrody a Chardonnay mají ročně kolem dvou tisíc lahví, takže se vyprodá bleskově. A za druhé, jsou to božoléští patrioti a mají jedno z nejlepších vinařství v celém Beaujolais, alespoň podle hodnocení La Revue du Vin de France. Než by ho deklarovali jako Mâcon Villages, to by ho snad radši vypili sami :-)

RVF by měla mít francouzské vinařství dobře zmapované, přestože Janinové si potrpí na redukci úrody a tím pádem mají vína s vysokou koncentrací. To je současný trend, proti kterému protestoval už před několka desítkami let Kermit Lynch. Tradiční Beaujolais mívalo kdysi nízký alkohol i koncentraci, bylo to spontánně pitelné, chlastací víno. To se do jisté míry mění i tím, že je to podceňovaný region se stagnujícími příjmy z prodeje vína – chybí peníze na obnovu vinic, výsadby stárnou a staré vinice samovolně dávají nižší výnosy a koncentrovanější mošty. Koloběh vína v ekonomice se uzavírá tím, že koncentrovaná a klasická vína jsou přesně v hledáčku současného trhu, takže se Beaujolais postupně dostává větší a větší pozornosti.

V už zmiňovaném únoru 2015 jsem byl ve vinařství poprvé a s prvním nákupem jsem si vyprosil karton oficiálně vyprodaného Chardonnay ročníku 2013. Dlouho mi nevydrželo, něco jsem vypil a víc rozdal. Z následujícího ročníku 2014 mi zbylo pár lahví, které jsem schovával na veřejné degustace a tahle byla poslední. Ještě mám pár krabic velkého ročníku 2015, ale odhaduju, že budou ve formě nejdřív na Vánoce.

Ať je Eric Janin beaujolaiský patriot, jeho Chardonnay je jediné víno, které nepodstupuje karbonickou maceraci. Zpracováním je to klasické burgundské Chardonnay s nízkými výnosy, spontánním kvašením v barikovém sudu a následně školené v sudu 12+ měsíců. Lahvuje obvykle na přelomu listopadu a prosince následujícího roku.

Ve skleničce vypadá jako echtovní nazrálé Chardonnay z bariku, plná zlatožlutá barva. Ve vůni intenzivní a čistá barikovaná šardonka, na mě až příliš koncentrovaná. V chuti je to Burgunda na vrcholu, s krásnou křupavou kyselinou, citrusy v těle a pod nimi navinulým kvasnicovým tónem, výrazný minerální závěr se zbytky barikového koření. Celé by to bylo takové neurčité a nezařaditelné nebýt parádního minerálního konce. Hodně ovocný projev a vyšší koncentrace, kde hustota až sugeruje sladkou chuť. Se současnými malými nákupy si můžu jen nechat zdát o zkoumání, kam se víno vyvine za pět let, ale moc by mě to zajímalo. Burgundský průměr je zřetelně níž, než Janinovo Beaujolais Blanc.