Po téhle fotce jsem toužil. Cypřišům říkaly děti „lízátkové stromy,“ rostou podle cest všude v Toskánsku. Jsou toho plné kalendáře a propagační letáky cestovek. Ale tak okázalou a dechberoucí alej cypřišů jsem našel až cestou k Montalcinu. Když jsem přijížděl, odtahovka právě vyprošťovala z příkopu auto turisty, který to viděl chvíli předemnou.  

Z toho vyplývá, že jsem druhý den byl v Montalcinu, ale nedosti na tom. Napotřetí jsem konečně dal i druhé Velké M, Montepulciano. Foceno v pravé poledne, kdy teploty už šplhaly k pětatřiceti. Ale popořádku, vlastně jsem ráno jel do Gracciana.

Poctiví čtenáři si ještě pamatují loňské bedýnky s Vino Nobile z Tenuty di Gracciano dela Seta. S Juliem Stracciou jsme začali degustaci tankovým Rosso di Montepulciano 2015. Bylo skvělé, už aby to nalahvovali! Víc zatím nenapíšu, chtěl bych vínům z Gracciana věnovat samostatný článek, stojí za to.

Potom jsem zajel do Montepulciana a na penzion, odložit vzorky vína, a rozjel se do Montalcina. To je jedna z výhod cestování – když už jednou dojedete do Montepulciana, máte to najednou všude blízko :-) Na fotce nádherně zelené keře Sangiovese kousek od Montalcina, až to svádí… prodám zděnou chatku se zahrádkou, realitky nevolat!

Montalcino samo je veliké, na to bych chtěl aspoň tři dny. Jen ve vinotéce těsně pod hradbami bych hravě utratil všechno, co do konce života vydělám. Tak snad v příštím životě…