Jednou večer mi přišla zpráva na Messengeru: „Otevřel jsem Clos Rousseau 2017, je to pecka. Pak jsem se podíval na cenovku a… furt je to pecka.“ Několik hodin předtím jsem měl v ruce poslední lahev Clos Rousseau 2017, jedinou, která na mě z poslední burgundské bedýnky zbyla. Chtěl jsem ji nechat ležet aspoň do příštího roku, ale další den mě napadlo, že bych mohl brzy přivézt ročník 2018. Měl jsem záminku.  

Santenay Premier Cru Clos Rousseau 2017, Domaine Bouthenet-Clerc
Nejlepší vinařství v málo známé apelaci Maranges, úplně na jihu burgundského Côte-d’Or, ale stranou od hlavní silnice. Ve skutečnosti je cesta do Cheilly dost komplikovaná a díky tomu jsou zdejší vína stále cenově hodně pod burgundským průměrem. Pinot Noir, jednoduchá ambaláž, ve skleničce světlá rubínovka s cihlovým odstínem a vyšší smáčivost stěn. Alkoholem to nebude (13%), takže vyšší koncentrace. Na nose hodně výrazné peckoviny, višně a švestky, tak akorát zralé (a rozhodně ne přezrálé). Lesní zemitost, bylinky, svěží a vyrovnané. V chuti jako lák ze švestkového kompotu, ale úplně suché, šťavnaté, se slušnou komplexností včetně lehounkého koření a slabých taninů. S dotekem elegance, zábavné a přitažlivé. Vlastně je tam kyseliny o dílek víc, než by muselo, ale to píšu jen jako doporučení, že by se vyplatilo ještě rok nebo dva počkat, až taniny zmizí a kyselina se srovná. Vyšší kyselina je pro Santenay typická, ale tohle Premier Cru vyniká hlavně komplexností, ušlechtilostí, čistotou a elegancí.

Cenovka, kterou zmiňoval kamarád a zákazník, byla 690 Kč. I proto mě to poslední roky táhne do Itálie, ale na burgundský Pinot v podobné kvalitě je to láce.