Domácí úkoly před sylvánskou degustací příští týden. Tahám Silvanery ze sklepa jako králíky z klobouku a dnes to odnese 2017 Silvaner Randersacker Sonnenstuhl Spätlese trocken z vinařství  Trockene Schmitts. 13% alkoholu a zbytkový cukr pod jedním procentem. O Trockene Schmitts (web) jsem už psal několikrát, včetně dějin rodu s oddělením dvou větví na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, z čehož vznikla současná vinařství Trockene Schmitts a Schmitts’s Kinder.

Ve skleničce je sytá citronově žlutá barva, hodně poplatná ryzlinku. Na nose muškátové tóny a nazrálé citrusy až do (ryzlinkového) mokrého hadru a zemitých tónů kabinetní millerky ze stejného vinařství. V chuti poměrně nazrálé, plné, zemité s potlačenou kyselinou, zrale citrusové. Po čase kyselina vystoupí, víno má strukturu, koncentraci, délku a charakter, jen není na první dojem poznat, jestli je to charakter odrůdy nebo vinice Sonnenstuhl, kterou německé vinařské sdružení VDP klasifikuje jako Erste Lage. Trockene Schmitts zůstali spjatí s přívlastkovým značením, ale jejich Sonnenstuhl Spätlese je imho totéž, co ve VDP Sonnenstuhl Erste Lage. Inu, aby to bylo jednoduché, nesmělo by to být německé :-) I přes poslední znevažující poznámky se víno vyznačuje přitažlivou čistotou a kamenitou vápencovou mineralitou (Muschelkalk). Kdybych měl být za každou cenu kritický, tak bych chtěl víc svěžesti. 88-89 bodů / 100, jen abych dnešní poznámky dal do souvislosti s předchozím popisem Silvaneru od Schmitt’s Kinder.