Tři a půl měsíce poté jsem neodolal a znova vyzkoušel orvietské Campo del Guardiano 2014 z vinařství Palazzone. V paměti jsem ještě měl zavřený, nepříjemný projev z dubnové degustace, ale stýskalo se mi po Itálii. V červenci jsem musel z vážných důvodů zrušit dovolenou v orvietském Asisi, padla na to i zaplacená záloha na ubytování. V plánu byla Perugia i nedaleké Montepulciano, samozřejmě vinařství Palazzone, Perticaia a mnoho dalších. Když jsem se zotavil a vyjel, vydalo to už jen na Benátky, Luganu a Valdobbiadene. Prosecco jsem nakonec zamítl, benátské zkušenosti mě znovu utvrdily v tom, že Prosecco se má vybírat podle ceny. Čím levnější, tím lepší. Prosecco od Zonina za 3,45 EUR v toskánských supermarketech roku 2004 dodnes nic nepřekonalo, a to je prosím Zonin největší soukromé vinařství v Itálii.  

V Itálii se už sklízí hrozny. Nejsem si jistý, jestli to není časněji než v památném roce 2015. Tehdy se v Alsasku začalo sklízet prvního září (a někteřé piráti sbírali Chardonnay na Crémant o den dva dříve). Včera se na Facebooku objevily první fotky sklizených hroznů z Toskánska, dokonce Alois Lageder z Alto Adige ohlašoval začátek sklizně. A když mám na stole víno ze středoitalského Palazzone, sklepmistr Giovanni Dubini je blázen do bicyklu. V srpnu vzal kolo a odjel s ním do Himalájí. Minulý čtvrtek oznamoval z Khardungu, 5 370 metrů nad mořem (foto nahoře), že to balí a jede domů sklízet hrozny.

Daniel Cernili píše, že „změny klimatu jsou evidentní. Ať se vám to líbí nebo ne, vína budoucnosti, velmi blízké budoucnosti, budou jiná než vína, která pijeme dnes.“ Pan Sklenička je zdrženlivější pokud jde o evidentnost klimatických změn. Jasné je jen to, že vinaři by si měli dávat bacha a neobjednávat si předem dvoutýdenní rodinnou dovolenou na konec srpna, jak to udělal jeden vinař v burgundském Gevrey v roce 2003. Jeho dcera mi s gustem vyprávěla, jak rodičům propadla zaplacená dovolená v Egyptě v srpnu. Přesto vína ročníku 2015 a s jistou rezervou i 2003 patří v Evropě k těm nejlepším.

Ale abych to nezakecal, Campo del Guardiano 2014. Podle nejprestižnějšího italského vinařského průvodce Gambero Rosso jedno z pouhých deseti nejlepších vín Umbrie pro rok 2017 – pro tohle ocenění, Tre Bicchieri Gambero Rosso, by italští vinaři vraždili :-) Orvieto Classico Superiore DOC je směs čtyř místních odrůd, Trebbiano Toscano, Grechetto, zbylých 20 procent jsou Verdello, Malvasia a Drupeggio. Nerezové tanky a lahvování po necelém roce. Soukromě si myslím, že tohle je nejlepší víno Palazzone a trumfne i naturální Musco, vyráběné separátně z podobných odrůd ve starém etruském hrobě v lese nad vinařstvím.

Nápadně nazrálá zlatožlutá barva. Komplexní a měňavá herbální – ovocná – minerální vůně, kde proměnlivost projevu je daná pěti použitými odrůdami, teplotou a provzdušněním cuvée. Jablíčka, meruňky a žluté ovoce, ale i chemické tóny a mineralita z tufových půd. Bez přemýšlení jsem vybral tu největší a nejkulatější sklenici. V chuti pěkná a důrazná kyselina, ovocný nástup a středně plné tělo. Úplně suché s 13,5% alkoholu. Sevřený závěr s taniny ze slupek a minerálními tóny. Ještě to není hotové, ale po dubnových degustačních poznámkách s predikcí 2-3 let archivace je to jasný posun směrem k pitelnosti. Současné ovocné chutě jsou mnohem přitažlivější než zemité a taninové v dubnu. Jásám a ve Skleničkově sklepě jsem víno zdražil na 550 Kč. Mám už jen pár lahví a ty budou na Vánoce nebo příští léto hotový poklad.