V zásadě jsou dva způsoby, jak degustovat sekt. Ten správný je počkat na slunečné odpoledne nebo večer, vzít si ho vychlazený na zahradu a tam ho bez velkého přemýšlení vypít :o) Klíčová je dobrá společnost – ta dokáže rozsvítit den líp než jasná obloha. Naposledy jsem takhle otvíral sekt v dobré společnosti v lednu po příjezdu domů z večeře v restauraci Na Kopci. První sklenička padla v koupelně a druhá v ložnici. Jak říkám, vypít bez přemýšlení :o)    

Druhý způsob není tak zábavný. Když chcete sekt jaksi seriozně zhodnotit (vyhýbám se výrazu objektivní hodnocení, protože každé hodnocení je ve skutečnosti subjektivní), měli byste ho nechat vyšumět nebo vymíchat perlení. Až ve chvíli, kdy vám bublinky nebudou atakovat nos, zhodnotíte ho jako tiché víno. Jak nedávno trefně upozorňoval majitel vinařství Tanzberg, jsou některé velmi známé české sekty, které takto pít prostě nejdou – když je zbavíte perlení a s tím spojené smyslové senzace, zbyde jen mizerné víno dobré tak akorát na vylití. Přimlouvám se za první způsob a ten druhý používám jen in extremis – když mám víno hodnotit seriózně. Nebo když o něm mám psát.

S psaním je to ošemetné. Dobře si uvědomuju, že tyhle zápisky píšu především pro sebe. Občas se z nich dozvím, že víno popisuju a hodnotím úplně jinak než při jiné příležitosti třeba před měsícem. Tak se naplňuje to, co jsem psal před chvílí, totiž že každé hodnocení je subjektivní, a že ve skutečnosti píšeme především o sobě – tím víc, čím objektivnější se snažíme být. V reportu z vinařství na konci února (tady) si pamatuju medové tóny, dnes nic takového nenacházím.

Crémant Blanc de Blancs, Berthenet et Fils, Montagny-les-Buxy

Krásná světlá barva, jiskrná, zlatavá, ale zřetelně mladá. Ve vůni jasně šardonkové, citrusy a tropické ovoce (ananas), vyzrálé, nasládlé. V chuti úplně suché, svěží, s pěknou kyselinou, středně plné, vyvážené. V ovoci do citrusů a hrušek, projevem hodně čisté (až moc), mladé a až strohé. Podle poznámek z vinařství Aligoté / Chardonnay 20/80 a komplet z nerezu. Vyvážené, ale trochu strohé a mladé, potřebuje ještě čas, aby ukázalo všechny možnosti. Až jsem trochu zalitoval, že část Chardonnay nebyla v bariku, jak je u Berthenetů zvykem, když jde o tichá vína. Velké plus: i po intenzivním míchání se víno neztrácí a chuť se s provzdušněním stále zlepšuje.

2012 Riesling Sekt Ürziger Würzgarten trocken, Weingut Karl Erbes

Neodolal jsem a pro srovnání na blogu otevřel i moselský sekt, který sám dovážím (a najdete ho ve Skleničkově e-shopu). V barvě je už mnohem nazrálejší, plnější a zlatavější. Ve vůni jde do jablek a hrušek, až do kompotových tónů, je plnější ovocem a sladší. V chuti totéž, zralý projev kompotovaného ovoce, jablka a hrušky, po čase meruňky, zřetelná břidlicová mineralita, která dobré moselské sekty pozdvihuje nad běžnou úroveň. Plné, bohaté až opulentní. Když jsem před dvěma roky dostal moselský sekt naslepo na soutěži, zaskočilo mě to. Minerální projev i odrůda mi byly důvěrně známé, ale naslepo jsem si to se sektem v první chvíli nedokázal spojit. Narozdíl od mladého burgundského Crémantu je ryzlink právě na vrcholu, snad to není autosugesce, že ve vůni už cítím i stopy petrolejových tónů.

Jeden mladý, druhý vyzrálý – dva dobré sekty.

V aktuální komunitní bedýnce žádný sekt není, jen vynikající Gamay a karbonická macerace :o) Chutě Beaujolais podle Skleničkova výběru si můžete vyzkoušet tady.