Původně jsem chtěl (zase) napsat něco jízlivého o chlubivých facebookových postech s německýma jakostkama, ale otevřel jsem si k tomu jakostní ryzlink z Mosely a špatná nálada mě přešla. Nakonec jsem za teplého večera seděl na zahradě až dlouho do tmy, k jakostce dopíjel dva ryzlinky otevřené týden předtím a bavil se srovnáváním.   

V sobotu jsem si načal litrovku, kterou jsem si přivezl v srpnu z Braunebergu, 2018er  Brauneberger Riesling Trocken QbA, Weilgut Boujong. Dokonce bez etikety, protože víno ještě nebylo v prodeji. V jakostkách obecně končí hrozny z rovinatých vinic a z mladých výsadeb, u kterých se nedá očekávat jemnost a elegance typická pro prestižní moselské vinice. Boujong lahvuje jakostky do litrovek, což soukromě pokládám za jasné znamení o kvalitě a projev poctivosti vůči zákazníkům.

Ve skleničce je slušně plná citronově žlutá barva, ve vůni jednoduché ale čisté citrusy. V chuti suché se slušnou kyselinou (a několika málo gramy zbytkového cukru), citrusovým tělem, meruňkami a broskvemi, pěknou svěžestí a lehkou závěrečnou mineralitou. Nemá to čistotu moselských kabinetů, ale má styl i dostatečnou preciznost zpracování, aby styl vynikl. Citrusy a svěžest, výsledný dojem je lepší než jaké bylo očekávání. Svádělo mě to napsat, že Boujongova jakostka je lepší než jeho dva pozdní sběry, ale není – se Spatlese jsem měl spojené větší očekávání, které se asi nesplnilo. Přesto má i po týdnu v otevřené lahvi Boujongův 2018er Blauschiefer Riesling Spatlese trocken barikový štych, který jsem obdivoval při prvních setkáních s vinicí Erdener Treppchen, eleganci, koncentraci a komplexní projev. (Barik to samozřejmě není, tyhle matoucí věci dělá s ryzlinky břidlicové podloží vinice.)

Naopak od jakostky jsem nečekal nic a příjemně překvapila. Je jednodušší a řidčí než obě Spatlese, ale s cenou pod 240 Kč (za litr) mi to nevadí. Na selfíčko s jakostkou to není, ale slušné nenáročné pití na letní zahradu určitě ano.