Ve středu jsem si udělal výlet do blízkého Lajatica a Teatro del Silencio. Přivezl jsem asi 150 fotek, takže se nabízelo udělat dnes fotoseriál. Dám jen dvě fotky, protože jsem dával fotoseriály z Teatro del Silencio už dvakrát a ve středu napočítal jen dvě nové sochy. Moje oblíbené abstraktní kovové plastiky párů, které si navzájem dělají radost, zůstaly na místě, jen trochu rezivějí. Změnila se dominanta divadla a samozřejmě se podle ročních dob a počasí mění celá krajina do které je Divadlo Ticha zasazené.  

Chianti Classico 2020, Castello di Verrazzano
Musím v Itálii pochválit dostupnost výborných vín. Castello di Verrazzano patří do místní špičky, a jeho Chianti Classico spolehlivě najdete v obou největších maloobchodních řetězcích. Už jsem si na to zvykl a když přijedu po delší pauze, pravidelně je kupuju. Dokonce i cena je hodně příznivá, ve skutečnosti se dnes snaží kdejaké neznámé vinařství prodávat slušná vína o polovinu dráž. Mimochodem,  Conadu u COOPu najdete za velmi dobré ceny vína špičkových výrobců z Piemonte, Lombardi, Kalábrie či Sicílie, jen tak namátkou zpaměti. Italové se o svá vína dobře starají.

Klasicizující ambaláž je svým způsobem dokonalá, protože i v regálech hypermarketů víno snadno rozeznáte. Ve skleničce je temně rudá rubínovka (a víc nedodám, píšu v osm večer venku při jedné slabé žárovce), na nose typické Sangiovese ze sudu se spoustou zralého ovoce, kromě lesních plodů i červené peckoviny a výrazný sud. V chuti je to hodně zralé, ovocné a s důrazným nástupem kyseliny – když jsem ochutnával víno ohřáté, byl docela nápadný kontrast mezi zralým až džemovitým ovocným projevem a silnou kyselinou. Hodně ovoce a taninů, kořenitý taninový závěr. Ve skutečnosti je v chuti všeho hodně, ale není to přehnané nebo neurovnané, jen mladé. Obvykle se přimlouvám za brzkou konzumaci, ale tohle Chianti bude určitě lepší otvírat za rok nebo za dva. 14% alkoholu. Raději za dva roky, taninový závěr je ještě příliš důrazný.