A jsme v Bolgheri, přímořské placce 50 metrů nadmořské výšky, kousek od Castagnetto Carducci. Na toskánském pobřeží bylo zataženo a větrno, až tak, že kvůli větru zavřely školy, a já jsem hledal a nenašel jednoho producenta olivového oleje, ale cestou zpátky jsem v místním supermarketu koupil dvě vína. Zizzolo se ukázalo jako docela dobrá volba. Číst dál
Úvodní obrázek z minulého týdne ukazuje pinie a azzurro v zálivu Baratti, což není Chianti, ale etruské pobřeží a Maremma. Leč pojďme na Chianti z titulku. Jako blogger tohle víno miluju, dobře se o něm píše. Má snad všechny marketingové atributy pro blog: vinařství patří mezi toskánskou špičku, víno má nepřehlédnutelnou etiketu, je běžně dostupné a není drahé (konkrétně 16 E plus nějaké drobné), nese si s sebou legendu o kormidelníkovi Kolumbovy flotily (už ani nevím, nakolik je to označení přesné)… a navíc k němu mám soukromý vztah daný tím, že když jsem v červnu 2021 po dlouhé době po kovidu atd. přijel do Toskánska a ubytoval se v laciném penzionu někde mezi Vinci a Florencií, cestou pro pizzu jsem se zastavil v supermarketu a koupil tam právě Verrazzano 2017. A jak jsem byl usoužený steskem po Itálii a kovidovým strachem ze zavřených hranic, Verrazzano byl úplný zázrak. Vystřelilo mě to z bot, v poznámkách jsem měl krásných 93 bodů /100. Bylo to hodnocení poplatné podmínkám a radosti z návratu do Toskánska? Asi ano, ale když po sobě čtu poznámky, tak se mi nezdá, že bych tehdy přestřelil. Dodnes si pamatuju tu radost z červnového azzurra, pizzy a Chianti, a stále ji mám spojenou s Verrazzanem. Číst dál
Omlouvám se všem, kdo čekali ušlechtilá a drahá vína, ale prokličkoval jsem mezi Baroly a Bolgheri jako Maradona obranou a zavěsil další supermarketovku. Nedávno jsem tady psal o Grillu a už nedopsal, že druhý den v rozpité lahvi mě bavilo ještě víc, ale při dnešní procházce oddělením vína v CONADu jsem si na to vzpomněl. Číst dál
Na první fotce z nedělní Riparbelly je menu slavnosti Sagra del Cinghiale neboli Festival Divočáků. Bohužel není vidět fronta asi dvou až tří stovek lidí před pokladnou ani dva obří stany, ve kterých se jedlo. Parkovalo se na silnici snad dvě stě metrů před cedulí Riparbella, nával jako hrom. Nejspíš to není nic zvláštního, během roku každé toskánské městečko pořádá svoje Slavnosti kaštanů, ryb a kdečeho co je k jídlu. Číst dál
Zvolna už končí další léto (fotka je z dnešního plážování), teploty na toskánském pobřeží ještě vyšplhají k jednadvaceti stupňům, ale už se udrží jen krátce a slunce už tolik nepálí. Odložil jsem ambiciózní plány na cesty a výlety a užívám posledních slunečných dnů. Dvakrát denně plavu v moři a připravuju se na zimu. Nedávno mi místní kamarádka vysvětlovala, že základní sazba DPH je v Itálii sice vyšší než v ČR (22%), ale existuje něco jako seznam základních potřeb, na které je sazba snížená na pouhá čtyři procenta. Moc jsem jí to nevěřil, ale dnes jsem koupil neuvěřitelně krásné mandarinky a večer koukám na účet ze sámošky: na mandarinkách jsou 4% DPH. Na broskvovém džemu 10%. Kromě mandarinek jsem přinesl i dvě sicilská vína s 22% DPH, ovšem s pohledem na účet je to velmi přijatelné. Grillo bylo za 3,99 EURO, směs La Segreta za 6,99 EURO. Vždycky, když se s Italy nebo s Čechy bavíme o Sicílii, skončíme u toho, že Sicílie je krásná… a levná. Číst dál
Sassella Valtellina Superiore 2021, Rainoldi
Občas si stěžuju na selhávající paměť, ale jsou témata, kterých se počínající výpadky krátkodobé paměti netýkají. Když jsem uviděl v supermarketu lahev s panáčkem, kterého používá jako logo vinařství Rainoldi, hned jsem si vzpomněl, že jsem Rainoldiho měl už v ČR a byl spokojený. Gůglování na vlastním blogu přineslo dva výsledky, tady a tady. Byl to šťastný den, jednak víno stálo asi 18 EUR (před dvěma roky v Praze podobné za 600+ Kč, což by dnes bylo fajn) a jednak je popis Superiore laskavý k mým preferencím: víno má jen 13% alkoholu. Narazit na dobré víno v italském supermarketu není nic vzácného, ale Valtellina je malá a vyhraněná oblast na severu a v supermarketu je to vyjímečný nález. Číst dál
Campale Chianti Colli Senesi 2021, Colombaio di Santa Chiara
Začínáme vínem z nejprestižnějšího vinařství v San Gimignanu, takže otvírám fotkou ze SanGi. Holubník Svaté Kláry posledních deset let táhl kvalitu Vernaccie vzhůru k většímu uznání a pochopení. Před deseti roky představovalo Colombaio první maják kvality Vernaccie, postupem času se k němu přidalo vícero místních vinařství a Vernaccia se zdá být úspěšně obrozená… ale dnes to bude o červeném víně, místní variantě Chianti. Číst dál
V úterý jsem zajel do San Gimignana doplnit zásoby na zimu, úvodní fotka je aktuální. Mám pár krabic Vernaccie od Panizzi, Vino Nobile z Gracciana, Erbesovy ryzlinky a Carmignano. Kdybych psal málo, může za to návrat ke starým známým vínům, která jsem na blogu už popisoval. Objevovat nová vína mě stále baví, ale jistota je jistota. Číst dál
Přestože byla sobota a malý provoz, 1200 kilometrů jsem jel patnáct hodin. Přijel jsem půl hodiny po zavíračce sámošky a byl už línej dojít si pro pizzu do pizzerie. Když jsem před třinácti dny odjížděl, schoval jsem si do chladničky Vernaccii od Panizzi. V osm večer bylo v Mazzantě 21 stupňů, řvaly cikády a voněl mokrý mořský vzduch. Vzpomněl jsem si, že večer před odjezdem do Čech jsem jedl slané brambůrky a skutečně, v kredenci byl ještě zbytek. Ideální dojezd do Toskánska! Číst dál
Život přináší různá překvapení. Třeba právě teď: po dvanácti letech dovážení moselských ryzlinků vinařství Karl Erbes (a třinácti ročnících, protože v roce 2012 jsem ještě stihl ročníky 2011, 2010 a 2009) jsem otevřel dva suché pozdní sběry 2023 a jsou úplně jiné, než cokoli za předchozích jedenáct let. Ze dvou vín nemůžu usuzovat na ceký ročník a zatím jsem se na důvody neptal, protože v Ürzigu právě vrcholí sklizeň. Takže jen degustační poznámky bez definitivního rozluštění, zda je to dáno výkyvem počasí nebo změnou směru. Číst dál
Málem bych vás připravil o už skoro pravidelnou zprávu z říjnového Svátku vína v Montescudaio. Přivezl jsem tentokrát jen pár fotek, je to malá slavnost v malém toskánském městečku a už to není takové vzrušení jako když jsem tam byl v roce 2011 poprvé. Ale pár nových objevů jsem udělal: na úvodní fotce je výhled z terasy za degustační halou místního vinařství Fontemorsí. Výhled za milion dolarů na kopce údolí říčky Ceciny a navíc jižní expozice, takže dlouhé večery. V hale jsem byl poprvé v roce 2011 a až do října 2024 jsem o terase nevěděl. Číst dál
Úvodní fotka z cyklu Plážování a dnes si dáme podobnou dvojici vín z Kampánie jako posledně se stejnou výhradou: titulek je ukradený u Woodyho Allena a já o Falanghině nevím nic. Ale mám dobré učitele, dvě špičková místní vinařství:
Falanghina del Sannio 2023, Feudi di San Gregorio
Falanghina del Sannio 2023, Mastroberardino
Číst dál