Nedávno mi to připomněl jeden nostalgický komentář, jakože kde jsou ty (krásné) časy, kdy jsem dovážel vína Marchesi Ginori Lisci. Byly to úplné začátky mých dovozních pokusů a maličké objemy, ale jsem rád, že na to někdo ještě vzpomíná. Můj vkus se za dvanáct let posunul k lehčím vínům, ale když jsem v Toskánsku, většinou si najdu záminku zajet do Querceta a koupit si tam lahev nebo dvě. Naposledy teď v neděli.
Předem hlásím, že velká část následujících poznámek budou pouhé nepotvrzené dohady, ale zkusím to. Ginori Lisci jsou rodina s historií sahající až do renesanční Florencie. Ulice a paláce pojmenované po Ginori najdete nejen v blízké Cecině, ale i ve Florencii. Dnes vlastní asi 2000 hektarů zemědělské půdy kolem Querceta (Wikipedie), z nichž většina jsou lesy. Na přelomu století vybudovali i vinařství. Mám dojem, a teď se pouštím na bažinatou půdu dohadů, že jim patří i většina středověké obce Querceto.
Querceto je středověký hrad v lesích asi sedm kilometrů od silnice a od nejbližší obce s barem a sámoškou. Vede tam klikatá asfaltová cesta, a jak už název obce napovídá, vede dubovým lesem. V létě tam je otevřená restaurace, ale od listopadu do května zavírá. Většina těch středověkých baráků má (zřejmě) zrekonstruované interiéry a je obyvatelná a obývaná. Nejen že se pronajímají za drahé peníze červencovým a srpnovým turistům, ale pronajímají se i za celkem snesitelné nájmy celoročně.
Najdete tam honosné interiéry za hogo fogo ceny, ale i dvoupokojový byt za 300 EUR měsíčně. Zatím mě od nájmu odradila severní expozice, vytápění kamny a loňský stav asfaltové cesty lesem, kde jsem se šest kilometrů ze sedmi bál, že utrhnu kolo, ale není to úplně marné. Letos se cesta zdála být sjízdnější. Samozřejmě nejlepší nabídka by byla z agriturisma deset kilometrů na sever od Querceta s jižní expozicí a výhledem na Querceto, ale to jsou jiní majitelé a pronajímají to bohužel jen v létě.
Castello Ginori 2017 IGT Toscana Rosso, Marchesi Ginori Lisci
Protože jsem s Quercetem už něco zažil, tak pamatuju doby, kdy Castello Ginori bylo IGT Toscana, potom s francouzským enologem Kenem Lenzim Montescudaio DOC a teď je zase IGT. Asi to nemá velký význam, jen (zase dohady) nový enolog Lorenzo Tardivo (fotka) vysadil políčko odrůdy Syrah a začal Syrah přidávat do směsi. A Syrah nepatří mezi vyjmenované hrozny Montescudaio DOC, takže máme návrat k jakostce čili IGT Toscana. Složení je Merlot, Cabernet Sauvignon, Syrah, Petit Verdot, certifikované bio. Spontánní kvašení v betonových tancích dva týdny, školení v barikových sudech a středních tonneaux až 18 měsíců.
Ve skleničce je to, pokud mohu posoudit za kuchyňské žárovky, hodně tmavá a opalizující (=nefiltrovaná) granátově červená barva, na nose alkohol, lesní plody, třešně, v ovoci hodně zralé a zároveň hodně toastované sudem. V chuti je to v poměrně široké škále od ostružin a borůvek přes málo zralé třešně, štiplavý pepř a spálenou topinku, míchají se trochu neuspořádaně sudové tóny a ovoce, zralé i nezralé. Sud je na můj vkus až příliš důrazný, kořenitý, ale jsem dávný fanoušek Marchesi Ginori a všechno je lepší než nuda. I po těch šesti letech od vykvašení je to dost syrové a neohlazené, takže to asi ani líp vyzrálé a ohlazené nebude. Za mě je tam moc vypalovaného sudu (pepř a taniny) a příliš alkoholu. 14,5%, s nižším alkoholem by to byla lepší zábava. Ale Castello Ginori to tak mělo vždycky. Není to úplný vrchol rafinovanosti a harmonie, v tom je třeba levnější kabernet Macchion del Lupo lepší, ale nuda to není.