Bejvávalo, že jsem v počátcích blogu propadal zoufalství. Psával jsem poznámky z cest do toskánských vinařství, která sice oplývala osobitostí, ale nebyla „kotovaná na burze“ čili neměla hodnocení v nejprestižnějších ročenkách. Byla vpodstatě neznámá. Odklepnul jsem na blogu zveřejnění článku a propadl se do deprese. Říkal jsem si, že kdybych si celé to povídání o vinařství včetně hodnocení vín vycucal z prstu, nikdo by nic nepoznal.
Nejsem si jistý, kdo mě z toho omylu před deseti lety vyvedl (ale tuším, Tomáši). Po čase se u článků objevily komentáře zmiňující, že autor je právě teď ve vinařství, ochutnává vína a srovnává svoje hodnocení s mým, dohaduje se s manželkou, která to vidí ještě jinak :-) jak už to bývá, některá hodnocení se shodovala a jiná ne, ale byla to velké povzbuzení.
Časem jsem začal některá vína dovážet a tím se zásadně zvýšila možnost toho, že si čtenáři budou moci moje poznámky ověřit. Postupně jsem se propracoval k zásadnějším a respektovanějším vinařstvím. Z toho, co (byť v minimálních objemech) dovážím z Itálie, Fattoria Ambra posbírala několik diplomů Tre Bicchieri v nejprestižnější italské vinařské ročence Gambero Rosso, to samé platí pro Panizzi a umbrijské vinařství Palazzone a toskánskou Tenutu di Gracciano della Seta. Burgundský Francois Berthenet se opentlil diplomem pro Vinaře roku podle ročenky Hachette, moselské vinařství Karl Erbes má dávno tři hrozny v Gault-Millau a Horst Sauer čtyři. Už to není jako v roce 2010, když jsem na konci dovolené v Toskánsku propadal depresi, že cypřiše zase rok neuvidím, a jen kvůli tomu jsem vymyslel první toskánskou bedýnku.
Ale plamen kdysi zažehlý stále hoří… Občas tady zmińuju obsesi Itálií, v roce 2022 jsem strávil v Toskánsku přes tři měsíce a psal jsem blog denně. Chtěl jsem v plíživém stěhování pokračovat, ale různé přízemní problémy mi letos nedovolily. Moje frustrace z cen topení a toskánského azzurra vyvrcholila minulý týden nabídkou tříměsíčního pronájmu bytu v překrásném středověkém umbrijském městě Todi. Nakonec z toho sešlo z mnoha důvodů, ale kousal jsem to těžko.
Tak jsem si alespoň udělal v neděli výlet do Bříství, stejně jako bych byl v Itálii. Je to na osmnáctém kilometru dálnice Praha – Hradec Králové, hned za sjezdem. Čtyřicet let jsem jezdil kolem zříceniny barokní kapličky na malém kopečku u dálnice. Mám to z domu necelých 50 kilometrů a ta ruina vypadá tak trochu italsky (Italové by ji nenechali tak zchátrat!). Musíte pochodovat 500 metrů prašnou cestou a potom pár set metrů do kopce. Kolem hlasitě hučí dálnice.
Všechny dnešní fotky jsou z osmnátého kilometru dálnice. Kaple Povýšení svatého Kříže, najdete to na internetech. Cestou v autě mě napadlo, že to dám na Facebook jako oznámení, že jsem zase v Toskánsku a budu čekat, jestli na to zareaguje moje devatenáctiletá dcera. Dcera blog nečte, ale FB občas sleduje. Před několika lety se smála anglickému slovnímu vtipu, který jsem vyprávěl v češtině, tak jsem byl zvědavej, jestli to prokoukne.
Rovnou se omlouvám všem, co to na FB lajkovali: hlavně Italům, ale naprosto rozumím chirurgům, kteří si v pátek otevřou lahev šampaňského s důvěrou, že pondělí nikdy nepřijde. Přinejmenším fotka polabské nížiny s popiskem Colline Metalifieri by měla vzbudit podezření. Castelbambino neexistuje, vymyslel jsem to v roce 2010 v Toskánsku s malými dětmi. Po několika hodinách mám spoustu lajků, ale moje dcera má buď jiné starosti, nebo mě prokoukla. Nevěřte všemu, co najdete na Facebooku!
Reklama: na druhou stranu ale můžete věřit všemu, co najdete na Skleničkově blogu! Například nabídce nové toskánské bedýnky s víny vinařství Panizzi ze San Gimignana. Loňští bedýnkáři vědí, že Vernaccia 2021 byla tak senzační, že ji letošní ročník skoro jistě nepřekoná, ale i tak to stojí za ochutnání. Podrobnosti jsou tady, přihláška tady.