Po alsaském výletu se mi nahromadily degustační vzorky všemožného původu, dnes jen výběr z víkendových ochutnávek, kterými jsem se snažil nastolit v chladničce pořádek. Už jsem tady psal, že některé vzorky zklamaly a na samostatný zápisek na blogu to nedotáhnou. To je příklad vína z horního obrázku – nedá se ani říct, že zklamalo, prostě jen nevhodný dárek. Rulandské modré ve výběru z hroznů je mi vždycky podezřelé, a s tímhle jsem se dokonale minul stylově, včetně srandovní etikety. Moje babička říkávala: pro Kristovy rány! Dál už jen vážně.      

Crémant Classique Brut, Fréderic Geschickt, Alsace

Alsaský Crémant ze směsi ryzlinku a rulandy bílé. Vin Demeter – Vin Biologique stojí na etiketě, takže organická a biodynamická produkce. Taky 12,5% alkoholu a paradoxní varování před siřičitany – ammerschwihrské vinařství Geschickt sice pracuje bez síry, ale ty malé potvory produkují tolik siřičitanů, že to stejně musí uvést na etiketě :o) Nedávno jsem tady vychválil Geschicktův Crémant Rosé, ale s klasickým bílým budu opatrnější. Má plnou žlutou barvu a příjemné jemní perlení. Ve vůni naoxidovaná jablka a v chuti je to podobné. Všemožných jablečných chutí je plná Champagne, ale když jde o tenhle konkrétní sekt, má příliš slabou kyselinu a pak už jen ta jabka. V zásadě je to jemné pití, ale příliš vyhraněné – jen pro příznivce oxidativních vín. Prostě dobře udělaný sekt z příliš naoxidovaného suchého bílého vína. Abych tomu dal srozumitelný základ, u mě 87 bodů/100.

Následující ryzlink by si samostatný článek zasloužil a možná ho ještě dostane. Řekl jsem si o něj dvakrát, teď v srpnu a poprvé už v listopadu v Ürzigu. Tehdy jsem se Stefanem Erbesem ochutnávali 2012 ÜW Spätlese, školené 11 měsíců na kvasničních kalech. Je to ryzlink s vysokým zbytkovým cukrem, tak jsem se návodně ptal, jestli nevyzkouší něco podobného se suchým ryzlinkem, tam by to přece mohlo mít ještě lepší výsledky. „Letos to bude,“ řekl mi. „Už zraje v sudu a budu ho lahvovat později, Spätlese trocken bude až v květnu.“

2013 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese trocken, Weingut Karl Erbes

Světle žlutá barva s nazelenalými záblesky, odpovídající stáří. Ve vůni lipovina a citrusy, otevřený nereduktivní projev. V chuti suché s malým zbytkovým cukrem, s výraznou ale už dobře zakomponovanou kyselinou, zvláštní plností a vyzrálostí, danou zřejmě sedmiměsíčním ležením na jemných kvasničních kalech. Jemně minerální závěr, středně dlouhé až dlouhé.

Často si při popisu vín tady na blogu vzpomenu na jednoho degustátora a jeho poučku, když ve stobodovce dáte plnej počet za vzhled a vůni, tak už se devadesáti bodům těžko vyhnete. Na první nástřel dám 90 bodů a jsem zvědavej, jak si víno povede na mezinárodní soutěži :o) Pro zákazníky to asi bude bomba, protože Erbesova vína byla většinou reduktivnější, tady sedm měsíců ve velkém sudu na kvasnicích udělalo svoje a víno má na moselský ryzlink nečekaně otevřený projev.

Občas se mě čtenáři a kamarádi ptají, jak chutnalo víno před sto (nebo před šesti sty lety, nejlíp za Karla Čtvrtého). Tenhle ryzlink je jedna z možných odpovědí – především pochází z předfyloxerové révy, žádné americké podnože! Potom je udělaný tradičním způsobem (velký sud a delší ležení na kvasnicích) a prokvašený téměř do sucha. Netroufám si spekulovat o době Karla Lucemburského, ale před první světovou válkou mohlo víno chutnat zrovna takhle :o))) Podle mých měřítek je dobře pitelné už teď, ale další ležení mu prospěje.