Régnié Exception 2019, Château de Durette
Chénas Fidelité 2018, Château de Durette
Jdeme do finále, poznámky ke dvěma papírově nejlepším vínům z aktuálních božoléských bedýnek. Expresivně zvarované tlustostěnné lahve, pevné celokorky a elegantní etikety, tak jsem natěšenej už jak tu lahev vezmu do ruky…
Régnié po všech stránkách příjemně překvapilo a pokud jde zpracování, hodně se podobá Morgonu Hommage. Ve skleničce je poměrně světlá granátově červená barva s jemným fialovým odstínem, na nose jemné fialky a červené ovoce. V chuti komplexní a harmonické, s perfektně integrovanou kyselinou, fialkovo švestkové se sametovými taniny. Krásně lehké, vzdušné, výtečně pitelné a lákavé. Čekal jsem těžkou váhu a na první napití mě překvapilo, jak lehké a příjemné víno v téhle kategorii v Durette udělali. Hned po otevření šlo ovoce až do lesních jahod a třešní, po dvou hodinách je to bezvadně propojené a komplexní, s teplým kořením (hřebíček, skořice) a hladkými taniny. 13% alkoholu, za mě velká radost.
Chénas má středně temnou granátově rudou barvu a na nose zralé červené ovoce. Voní hodně seriózně, ne jako typické Beaujolais. V chuti středně plné, s vynikající strukturou, se spoustou tak-akorát-zralého červeného ovoce. Zdá se tělnatější a těžší, než předchozí Régnié, ale papírově má stejných 13% alkoholu. Závěrečné taniny i koření (pepř, hřebíček) jsou dokonale integrované, nevystupují. Možná je to jen ročníkem a lahvovou zralostí, že víno působí plněji a důrazněji než Régnié, a rozhodně to není velký rozdíl. Zajímavé by bylo srovnání za rok, ale to už Régnié nebudu mít.
Největší dojmy z dosud jedenácti otevřených lahví Chateau de Durette jsou dva: moc se mi líbí rozdíly mezi jednotlivými víny. Metoda zpracování je pokaždé hodně podobná (karbonická macerace, odstopkované hrozny a poměrně krátká macerace slupek). Přesto mají jednotlivá vína hodně odlišný projev. Myslím si, že to není jen o stáří vinic a zralosti hroznů, ale že podstatnou roli hraje sklepní zpracování (podíl odstopkovaných hroznů a délka macerace). Já už věkem tíhnu k lehčím vínům, ale baví mě, že to v Durette umí udělat pokaždé jinak, že to není fabrika na výrobu vína.
Druhý dojem je vysoká kvalita. Už jsem přivezl vína z absolutní božoléské špičky (Desvignes, Janin), byl jsem na návštěvě u dalších vysoko hodnocených a uznávaných vinařů (Descombes, Mee Godard). Myslel jsem si, že už poznám dobré Beaujolais, mnohokrát jsem si ověřil, že poznám i některé technické detaily místní vinifikace. Chateau de Durette se před několika roky ani nedostalo do prestižní ročenky Revue du Vin de France (novou ročenku nemám), ale přesto mě jejich vína baví podobně jako Janin a Desvignes. Samozřejmě, mám slabost pro Beaujolais a mám rád lehká vína s ovocným projevem, takže Durette vpodstatě vychází vstříc mým preferencím. Ale stejně si myslím, že dělají pěkná vína…