S dnešním textem jsem musel sáhnout hluboko do vzpomínek. Někteří čtenáři si mohli myslet, že pravým účelem Skleničkova blogu byla postupně propagace Burgundska, potom Toskánska a od roku 2012 moselských ryzlinků. To byla jen kouřová clona, jako červená nit se blogem táhne propagace Sylvánu :-) Už v prvních Komunitních bedýnkách na začátku roku 2009 bylo výrazné Sylvánské zelené 2007 z VS Valtice. První barikovaný Sylván jsem měl v Komunitních bedýnkách v únoru 2011 (děkuju oběma pamětníkům, kteří s bedýnkami vydrželi dodnes – v seznamu účastníků barikovaných bedýnek 2011 a ešerndorfských bedýnek 2018 jsou jen dvě společná jména). A to všechno kvůli odrůdě, která sice před 150 lety pokrývala plochu 49% moravských vinic, ale dnes je na hranici statistické chyby (1%). Stálo mi to všechno vůbec za to???  

S barikovaným Sylvánem 2008 od Klause Höflinga to byla zapeklitá historie. Víno mě nadchlo (nejen mě) a kvůli němu jsem nešťastně vlezl do zelí jeho dovozci. Od té doby si na podobné věci dávám pozor a naše vztahy s dovozcem se snad zlepšily. S odstupem sedmi let se zdá, že celá věc za to nestála – dobře si pamatuju tehdejší nadšení z netypického Sylvánu, ale když po sobě čtu tehdejší degustační poznámky, je to většinou o bariku a jen málo o odrůdě. Už jsem tady psal o tom, jak se mi po první návštěvě Burgundska navzájem pletly charakteristiky Chardonnay a barikového sudu? (Kdo říká, že se mu to nestalo, možná si je plete dodnes :-)

V posledním roce jsem se (rád) nechal školit hlavně ešerndorfskými Silvanery, na žádný barik jsem tam nenarazil. V Escherndorfu dělají Silvaner v sudu nebo v nerezu, ale vždycky ve větších objemech, a s důrazem na základní odrůdové charakteristiky. Kyselina, tráva, pepř, když to hodně zjednoduším. Taky lehkost, vzdušnost, nejlépe společně s nízkým alkoholem (ne vždy). Přesto jsem v říjnu přivezl do bedýnek barikovaný Silvaner od Hofmannů z Röttingenu, dokonale krémový a hladký.

Letos v dubnu jsem v Röttingenu koštoval ze sudu nový ročník. Líbilo se mi, že se barik málo prosazoval (už jsem o pár let starší…) a že zůstaly zachované odrůdové znaky. Sud neválcoval odrůdu, ale zbývala otázka, jak dlouho vinař nechá víno v sudu. Na začátku srpna mi Jürgen Hofmann napsal, že je nalahvováno, a na srpnovou degustaci v Naturelu přivezl vzorek (a pro mě soukromě hned celou krabici). Snad to teď nepřeženu s vyvažováním poznámek – s odstupem sedmi let se mi tehdejší Höfling zdá hodně ovlivněný sudem, loňský Silvaner*** hodně krémový od delšího ležení s kvasnicemi, a aktuální Silvaner 2017 hodně odrůdový a jen lehce postrčený sudem. Ve skutečnosti je víno příliš mladé na seriozní hodnocení a potřebovalo by dalších 12 měsíců ležet, aby se předvedlo.

Silvaner*** 2017, Weingut Hofmann
Höflingův Silvaner 2008 jsem popsal jako zářivou nazlátlou barvu, Hofmannův je bledší, tradičnější. Světlá citronově žlutá s lehkým kovovým zabarvením. Za to má hodně komplexní vůni, ve které se mísí tráva, zralé citrusy až skoro do medových tónů. V chuti typická sylvánovská kyselina, citrusové tělo, trochu trávy. Mísí se sudové a reduktivní projevy, jako by víno bylo ještě nehotové a nevyzrálé. Kořenitá tečka v závěru je sotva znatelná, za to kyselina drží jako lano a přechází do dlouhé dochuti. Proti loňskému ročníku úplně chybí krémová textura, víno je v chuti intenzivní a prozrazuje koncentrovaný materiál, ale je ještě ostré v kyselině a hrubé v projevu, v harmonii, chybí mu hladkost předchozího ročníku. Soukromě očekávám, že se dostaví za 6 až 12 měsíců. Na krabici s pěti zbylými lahvemi píšu 7/2019 a strkám do kouta ve sklepě.