Už jsem několikrát psal o jejich nejvyšším Vementinu Etichetta Nera – Cantina LUNAE je přední výrobce ligurského Vermentina a velmi názorně označuje svoje Vermentina barvou etikety. Základní víno má bílou (Etichetta Bianca) a nejvyšší černou (Etichetta Nera). Černá etiketa už několik let sbírá prestižní ocenění pro nejlepší italská vína. Dnes jsem v COOPu konečně objevil střední třídu, šedou etiketu, tak šla šup do košíku a večer na stůl. Číst dál
Na úvodní fotce ze čtvrtečního výletu je pobřeží u Populonie. Dávám sem záměrně krásnou fotku, abych vykompenzoval, že se mi na konec týdne sešly poznámky o dvou vínech s průměrným hodnocením. Číst dál
O dnešním tématu rozhodlo, že jsem už dlouho neměl na titulní fotce panoráma San Gimignana :-) Naposledy v únoru, což je asi dost častější než na jiných wine-blozích, ale SanGi si to zaslouží! Z trojice nejrenomovanějších místních vinařství (Colomabio di Santa Chiara, Panizzi a Montenidoli) jsem tady ještě nepsal o třetím. Má to dva hlavní důvody. Číst dál
Jaro je tady! Příchod jara se v Toskánsku pozná podle žlutých květů ginestry. V pátek jsem v San Gimignanu vyfotil první. Jsou to dvoumetrové keře a v létě intenzivně voní, teď jsem cestou zpátky údolím Ceciny viděl u silnice první květy. Sice chápu, že znalost ginestry (česky janovec) mi nikdy k ničemu nebude, ale kamarádka mě trumfla ještě zbytečnější informací, že podle rodové legendy francouzských Plantagenetů prý ginestru okusovali jednorožci. Tak proto jí asi roste v Toskánsku tolik – protože jednorožci vymřeli a ginestru nemá kdo okusovat.
Číst dál
Podle mých záznamů je to už pošesté, co chci přivézt z franckého Escherndorfu vína Horsta Sauera. Díval jsem se na starší texty pro inspiraci, jak napsat nějakou novou vzrušující nabídku. Místo inspirace se dostavilo pobavení, když jsem v třetím roce objevil téměř prorockou myšlenku, předpovídající Sauerům pět hvězdiček v nejprestižnější německé vinařské ročence Gault & Millau (je to tady). Vtip je v tom, že pět hvězd (konkrétně vlastně pět hroznů) je označení absolutní světové špičky a vinařství ji o rok později skutečně dostalo. Měli jsme v Komunitních bedýnkách pětkrát za sebou vinařství ze světové špičky a ani jsme o tom nevěděli :-) Číst dál
Úvodem musím popřít skoro všechno, co jsem tady před dvěma týdny napsal o Franciacortě Brut od Berlucchi, protože se ukázalo, že víno dělá příležitost. V různých souvislostech jsem se té myšlence bránil, ale teď se to projevilo. Předchozí poznámky o Berlucchiho sektu jsem psal v Toskánsku večer před odjezdem do Čech. Byl jsem sice v klidu, odpočatý, ale smutný, že mi končí pobyt a čeká mě namáhavá a otravná cesta do Čech. Druhou lahev jsem otevřel o dva týdny později, už zase zpátky v Toskánsku. Zničený patnácti hodinami za volantem – na Brenneru sněžilo, pod Brennerem práce na silnici, cestou přeháňky, bouřka, a dojezd za slunečných 22°. Byl jsem úplně vyřízený, ale je to únava, při které neusnu. Otevřel jsem sekt a byla to lahoda. Pamatoval jsem si ještě původní hodnocení „za dvanáct EURO super, ale za víc těžko“ a vrtěl jsem hlavou. Kyselina byla senzační, projev komplexní, krásný minerální závěr. Číst dál
Jasně že wine-blog není dobré místo na to, abych si vyřizoval účty s celým světem, ale jsou chvíle v životě, kdy nezbývá než porušit pravidla. Dobrá zpráva je, že jsem přivezl z Toskánska další bedýnky, tentokrát s pěti podobami Sangiovese z Tenuta di Gracciano della Seta. Bedýnky jsou rozeslané, pro opozdilce mi ještě zbývá pár lahví Rosso 2022 a Vino Nobile 2020 a 2021. A tím dobré zprávy končí, po pěti dnech v Čechách se návrat zvrhnul ve fiasko. Pokud vás nebaví fňukání, stěžování a nadávání, přeskočte dva odstavce až k chřestu. Číst dál
Úvodní tři fotky ilustrují mou představu toskánské vesničky Mazzanta jako etruských Benátek, ale to není téma, které by se dalo rozvíjet dál. Dnes velmi odpočinkově. Poslední dny jsem degustoval dosti seriózně, ať už šlo o nová vína (jako Montepescini) nebo o nákup Vino Nobile z Gracciana. Ještě večer před objednávkou jsem vypil poslední lahev Rosato 2023 a přidal do závěrečné objednávky krabici pro sebe. Do nervozity mě uvrhl časový tlak související s dovozem, a s tím jsem objevil jednu zvláštnost. V Čechách je Velký Pátek státním svátkem, takže jsem automaticky předpokládal, že to tak je i v katolické Itálii. Obával jsem se, aby nebylo volno i na Zelený čtvrtek, a když jsem na pondělní e-mail do vinařství nedostal odpověď ani v úterý v poledne, strašila mě představa volného velikonočního týdne. Číst dál
Levante 2020 Toscana IGT, Fattoria Montepescini
Středně velké vinařství v Colli Senesi (30 hektarů), v malebné krajině, ale daleko od všech velkých center nebo známých turistických cílů. Sympaticky se zaměřuje na tradiční místní odrůdy (Sangiovese a Vermentino) a můj první dojem byl, že vína jsou selská, vesnická, rustikální. Dobře pitelná, jednoduchá, se sympaticky čistým projevem. Levante je směs 70% Sangiovese a 30% Merlotu, kvašená v nerezových tancích s řízenou teplotou a školená separátně. Sangiovese v nerezu a Merlot dva roky v barikových sudech. Číst dál
Kýčovitá fotka z úterního večera v rybářském přístavu ve Vadě. Čtyři kilometry odtud přezimuju, čekám na vaše objednávky toskánských Vino Nobile a vymýšlím si incentivní pobídky typu sklenička ragú z divočáka k největší objednávce :-) Dnes bylo v Toskánsku jasno a teploty přes dvacet. Koupání jsem raději odložil na čtvrtek, abych ještě stihl napsat degustační poznámky k několika vínům z Fattoria Montepescini, kde jsem byl před týdnem na návštěvě. Číst dál
Minulý týden jsem na fejsbůkách viděl novou fotku hlavní sochy v Teatro del Silencio, Lajático (provincie Pisa). Byla to tenká červená paprička na podstavci uprostřed amfiteátru. Instalované plastiky se tam průběžně mění, takže jsem se natěšil, počkal na slunečné počasí a vyjel. V úterý odpoledne teploty vystoupaly až na 21 stupňů, ale v Lajatico stála stejná socha jako na podzim. A jako naschvál nemůžu najít na FB původní fotku s papričkou. Dám dolů aspoň jinou fotku z letního koncertu na stejné scéně. Do Lajatico se vyplatí zajet! Číst dál
Budu se opakovat, ale budu se opakovat rád, protože Trebbiano Spoletino z vinařství Perticaia je moje velká radost. Znám je z jedné degustace v Perugii v létě 2012 a od té doby jsem Trebbiano Spoletino vyhledával. Odrůda je místní mutace Trebbiana a pěstuje se na asi padesáti hektarech v okolí umbrijského městečka Spoleto (možná je to už dnes větší plocha, cituju zpaměti staré informace). Pro mě je to manifest oddanosti k místní tradici: když vidím, že si některé vinařství dává tu práci a na pár hektarech pěstuje polozapomenutou archaickou odrůdu, je to pro mě přesvědčivější než vroucí marketingové formulace o věrnosti tradici, ručním sběru a oddané péči o každou rostlinku. Číst dál