Opakování loňského textu o toskánské apelaci Carmignano a dvou vínech z Fattoria Ambra (web) v souvislosti s aktuální nabídkou Skleničkovské bedýnky. Původní fotku z Wikïpedie nahradím vlastní fotkou z Florencie 2007. Je to ilustrace všech potíží, na které narazíte, když chcete vyprávět o toskánských symbolech (jako je právě Florencie). Jak to mám vyfotit a oříznout, aby to dávalo smysl? Možná by ta fotka vyšla líp z drahého foťáku, ale já ty prachy raději utratím za cestu do Florencie, Sieny a Pisy. V Toskánsku je tolik výhledů, barev, odstínů… a taky vůní, chutí, harmonií, podnětů k přemýšlení. Už jsem tady citoval nedávné verše florentského renesančního básníka Angiola Poliziano:
Tma sedá Arno černě svítí
slunce se šetří na ráno
zbývá jen najít důvod k žití
a mám vyhráno Číst dál
Do třetice budu prudit s ryzlinkem wehlenského Joh. Jos. Prüma, a do třetice všeho dobrého: po vynikajícím a dobrém kabinetu dnes přijde fantastický, přímo špičkový pozdní sběr. K jednomu ze čtyř nebo pěti nejlepších vinařství na Mosele přidejte top vinici Sonnenuhr, špičkový ročník 2015 a navíc „dospělý“ formát Spätlese. Číst dál
Před týdnem jsem se tady vypisoval z mladického nadšení nad graašským kabinetem od J.J. Prüma. Zároveň s tím se naskytla vyjímečná příležitost nechat si přivézt pár dalších vzorků za velmi přátelské ceny. 440 kaček za dnešní kabinetní ryzlink je vlastně veliká láce, protože 1) vinařství je absolutní německá špička, 2) Wehlener Sonnenuhr je jedna z nejlepších moselských vinic a 3) ročník 2016 taky nebyl špatný. Vecpal se mezi dva ročníky, považované za veliké, od kterých se dost liší, ale myslím si, že s odstupem času bude moselský ročník 2016 dobře hodnocený. Číst dál
Přesně rokem jsem tady nabízel toskánské Carmignano z vinařství Fattoria Ambra. Propagoval jsem je tím, že poslední dva ročníky jejich základního vína Carmignano Santa Cristina in Pilli 2015 a 2016 dostaly nejprestižnější italské vinařské ocenění. Tre Bicchieri (3 skleničky) uděluje každoročně ročenka Gambero Rosso nejlepším italským vínům, s malinkou nadsázkou se dá říct, že pro tenhle diplom by italští vinaři vraždili. Letos vyhlašuju nabídku Carmignana o několik týdnů dřív, takže zatím nevím, jestli nový ročník získá nějakou cenu. Spolehnu se na loňskou zkušenost, Carmignano Santa Cristina (za 360 kaček) pro mě bylo červené víno s nejlepším poměrem kvality a ceny za mnoho let. Číst dál
Jednou večer mi přišla zpráva na Messengeru: „Otevřel jsem Clos Rousseau 2017, je to pecka. Pak jsem se podíval na cenovku a… furt je to pecka.“ Několik hodin předtím jsem měl v ruce poslední lahev Clos Rousseau 2017, jedinou, která na mě z poslední burgundské bedýnky zbyla. Chtěl jsem ji nechat ležet aspoň do příštího roku, ale další den mě napadlo, že bych mohl brzy přivézt ročník 2018. Měl jsem záminku. Číst dál
Začnu pravdou, kterou jste ani nechtěli slyšet :-) Na vlastní narozeníny jsem otvíral 2019 Escherndorfer Silvaner Ortswein čili kabinet od Horsta Sauera. Klidně se přiznám, že jsem v týdnu před tím zkoušel jinačejší kousky, Riservu z Gracciana nebo top ryzlinky z Mosely. Dokonce jsem koukal do chladničky na několik ročníků Erdenského Preláta (1993 – 7), ale nakonec jsem otvíral základní Sylván. Když si vytáhnu víno na zahradu, chci si číst nebo kecat s návštěvou, tak se nepokouším přebít všechno vínem. Hledám víno, které na sebe nestrhává pozornost, ale nechá nám prostor pro vlastní myšlenky. No dobře, tak pro vlastní život, abych nebyl nabubřelej. Číst dál
Nechci se přiznávat k ničemu, co už není dávno známé a co můžu klidně popřít a doufat, že mi to projde. Asi je jasné, že občasné pauzy na Skleničkově blogu jsou poplatné letním večerům na zahradě, podvečernímu čarování světel a stínů (poslední týdny úplný Toskánsko!!!) a starým známým vínům. Nemá smysl dávat na blog čtvrté degustační poznámky o toskánském Sangiovese z Gracciana nebo už pošesté dojmy z otevřené lahve Montepulciana Vigna del Coste od baronů Cornacchia. Je mi jasné, že nic menšího než top víno od pětihvězdičkového producenta z prvotřídního vinařského regionu vás čtenáře nevytrhne z letargie, tak jsem si našetřil 25 EURO a tady to máte. Číst dál
Fritz (a Thomas) Haagovi patří na Mosele do té neužší špičky určené pěti hrozny v ročence Gault & Millau, ale Riesling trocken je ta nejzákladnější základka. Zatříděná jako QbA čili jakostka, hrozny zřejmě pocházejí z prvního sběru všech tratí. S prvním napitím jsem zalitoval, že jsem lahev neotevřel současně s včerejším 2019 Maximin Rieslingem, protože z toho mohlo být pěkné „hlubokomyslné“ srovnání. Shrnu to předem a ti kdo pospíchají ani nemusí číst dál: Haagova jakostka je za deset EURO a mírně se na ní projevuje styl vinařství. Jakostka Maximin Grünhaus stála 12 EURO a byla o kousek lepší. Nebo alespoň přitažlivější, čistší, dokonalejší. Na druhou stranu, Haagův Riesling je od jednoho z asi pěti nejlepších místních vinařství a stojí 10 EURO. Nekupte to!
Číst dál
Jakostka od výrobce, který je členem VDP (Weingut der Familie von Schubert z Mertesdorfu, web), takže zatřídění trochu mate. Napřed si myslíte, že to není „jen obyčejná jakostka,“ ale potom objevíte na webu, že vinařství má ještě několik prodejních řad s predikáty i s Grosse Lage (takže to je obyčejná jakostka). Vídám jejich ryzlinky na Mosele už dlouho, ale nikdy mi nebyla sympatická etiketa. Tentokrát se sešla zvědavost s papírově nízkou cenou a bylo to. V e-shopu vinařství stojí baťovských 12 EURO, přibližně stejně jsem za něj dal v bernkastelské vinotéce.
2019 Maximin Grünhaus Riesling Monopol trocken
Číst dál
Nový ročník mého oblíbeného ryzlinku, sud číslo 6 Weingut Dr. Hermann. Střídmá etiketa s klasickým motivem, ryzlinková flétna a pevný celokorek, u kterého se každý rok bojím, že ho přetrhnu nebo rozbiju hrdlo lahve. Napovídá, že tenhle kabinet je udělaný na delší archivaci. Číst dál
Nebudu nadávat na vedro, protože jsem se na třicítky těšil celou zimu. Na druhou stranu je pravda, že horko ovlivňuje spotřebu i výběr vína. Ve vedrech docela dobře snáším jižní červená, všechny mohutné Merloty a kabernety, Sangiovese a Montepulciana, ale z opatrnosti většinou volím ryzlinky s nízkým alkoholem. V nejlepší bernkastelské vinotéce jsem odhodil zábrany a nakoupil krabici kabinetů. Myslím, že o nich brzy něco napíšu, včetně pětadvacetieurového kabinetu od pětihvězdičkového J.J. Prüma :-)
