V listopadu 2017 jsem se ptal vinaře Stefana Grandiho, jestli v San Gimignanu v zimě taky sněží. „My známe sníh,“ zamyslel se, „ale nesněží tady každý rok.“ Tak letos si sněhu v Toskánsku užijí, facebookové skupiny jsou plné fotek v neznámých barvách. Úvodní fotka je od Davida Pistolesiho. Číst dál
Domaine de Villargeau jsem přivezl před rokem. Jejich Sauvignony se mi moc líbily a aktuálně uvažuju o tom, že si na opakovaném dovozu ověřím, jestli moje nadšení sdíleli i loňští účastníci. Villargeau je středně velké rodinné vinařství v malé a skoro neznámé apelaci Coteaux du Giennois. Vinice leží jen pár kilometrů od Sancerre a Pouilly-Fumé, podloží je taky stejné (vápenec a Silex), ale ceny o kus nižší (protože to není Sancerre ani Pouilly-Fumé). Sauvignony se rozebraly (s mou pomocí, spousta jich skončila u mě) během jara a mně zbylo už jen jejich prestižní Insolite z odrůdy Gamay. Číst dál
Včera jsem napsal závěrečné ohlédnutí za patnáctkou červených Beaujolais s tím, že o poslední lahvi nejspíš nebudu nic zveřejňovat. Bylo to klasické podcenění, dobře mi tak. Sváděla k tomu i podezřelá etiketa. Nejsem si jistý, co všechno aktuální apelační předpisy umožňují, ale když jsem před šestnácti lety jel poprvé do Burgundska, nebylo Bourgogne Gamay Noir možné. Hned po prvním ochutnání jsem vyhrabal ze šuplíku ceník. Zjistil jsem, že to vůbec není nejlevnější kusovka výrobce (jak jsem si myslel), že víno stojí stejně jako (vynikající!) Morgon Les Charmes a další vína střední řady Tradition. Číst dál
Moulin à Vent Prestige 2018, Château de Durette
Nejdražší víno z ceníku vinařství. Dostal jsem jako dárek k nákupu a ochutnávám je vůbec poprvé. Široká burgundská lahev, super celokorek, jen černou etiketu s bílým potiskem považuju za chybu. Ve skleničce je temná granátově rudá barva, na nose fialky, ostružiny a jehličnatý les po dešti – moc pěkné. V chuti středně plné, s bezvadně zakomponovanou kyselinou, svěží a ovocné (ostružiny, borůvky, švestky), s ještě ne úplně ohlazenými ale už příjemnými taniny v závěru. Taninům v závěru pomáhá pikantní koření, alkohol je (alespoň podle etikety) na velmi snesitelných třinácti procentech. Číst dál
Le Gamaret 2019 Vin de France, Château de Durette
Druhé nejlevnější červené z Durette. Jednoduchá etiketa, korek z drti. Ve skleničce temná granátově rudá s fialovým odstínem, na nose mladé Gamay s typickými aromaty karbonické macerace, fialky, koření. V chuti je to parádně hladké, sametové, s bezvadně integrovanou kyselinou, fialkové, harmonické. Málo až středně plné, s pěknou koncentrací a kořenitým závěrem a spoustou lékořice. 14% alkoholu vysvětluje plnost… ale je to hladké, kultivované pití. S pohledem na etiketu a zatřídění jsem čekal supermarketový lacák, rašpli, ale je to o třídu lepší než běžné Beaujolais, i když v tomto případě bez výraznější osobitosti. U nás by stálo odhadem 270 kaček, což by mohl být problém díky zatřídění jako Vin de France. Technicky je Gamaret perfektně odvedená práce. Číst dál
Karel Gott to věděl a nebál se to říkat: svět řídí Illuminati! Už od roku 1890, kdy podle webu Nicolo Illuminati založil na kopcích u abruzzského města Controguerra své vinařství. V současnosti je řídí jeho pravnuk Dino Stefano a vinařství patří do nejužší abruzské špičky.
Sauvignon Blanc 2019 Vin de France, Château de Durette
Úplně základní Sauvignon z Beaujolais.Jednoduchá etiketa, korek z drti. Ve skleničce čistá světlá slámově žlutá, na nose těžší sauvignonová vůně se žlutým ovocem a bez velké čistoty. V chuti úplně suché s pěknou kyselinou, málo až středně plné, jednoduché, ovocné s lehkou minerální stopou. Chybí tomu čistota velkých SVG z Loiry, ale jako levné VdF to vlastně není špatné. Číst dál
Régnié Exception 2019, Château de Durette
Chénas Fidelité 2018, Château de Durette
Jdeme do finále, poznámky ke dvěma papírově nejlepším vínům z aktuálních božoléských bedýnek. Expresivně zvarované tlustostěnné lahve, pevné celokorky a elegantní etikety, tak jsem natěšenej už jak tu lahev vezmu do ruky… Číst dál
Morgon Les Charmes 2019, Château de Durette
Zlatá medaile Gilbert & Gaillard 2020 a dočasně opouštím srovnávací degustační metodu současného otvírání dvou různých lahví. Praktické výsledky naznačují, že to v lockdownu vede k nadměrné konzumaci a ranní kocovině, ani příslovečná skleničkovská střídmost a sebeovládání nedokáže překonat celoroční lockdown. Srovnávací degustace přinesly jistou názorovou oporu v tom, že se náhodným výběrem scházela na stole vína jednoduchá a strukturovaná, lehká a tělnatá, prostě srovnání a připomínka měřítek. Dnes večer to bez srovnání vidím na remízu: 13% alkoholu a slušný kompromis mezi plností a radostí (rozuměj pitelností). Číst dál
Vítejte na dalším kole soukromého zkoumání přivezených Beaujolais z Château de Durette! Po celodenní šichtě za volantem při rozvozu vín po Praze jsem večer otevřel hned dvě lahve na srovnávačku. Očekával jsem, že první z nich bude kusovka a druhá za odměnu, ale důkaz je ve skleničce a nikdy nevíte předem!
Třetí den zkoumání nových Beaujolais z Durette jsem musel zpomalit a otevřel jen jednu lahev. Volba padla na Morgon Hommage 2019 (česky Pocta), který podle všech příznaků patří k tomu nejlepšímu, co vinařství dělá. Ty příznaky jsou snadno čitelné: těžká a výrazně tvarovaná lahev, drahá etiketa na vroubkovaném papíře, kvalitní celokorek. A jako dovozci mi napovídá i nákupní cena :-) Číst dál
Asi teď bude na blogu víc Beaujolais z Château de Durette. V sobotu jsem si zalajdal a otevřel Berthenetovy Perrieres 2019, ale první dojmy z fialkových Beaujolais jsou dobré. V bedýnkách je jedenáct různých vín a Marc Theissen mi navíc přibalil krabici vzorků vín, která jsem ještě neměl. Jsem trochu nespokojený s novými etiketami, ale první čtyři vína mi připomněla první degustaci s Markem Theissenem a nejdůležitější dojem: ovocný projev a čistota vín. Tehdy jsem hned tipoval, že v Durette kvasí odstopkované hrozny a pan Theissen to potvrdil (poměr odstopkovaných a neodstopkovaných kolísá, ale převažují odstopkované).
Poznáte to podle obsahu taninů: všechna vína kvasí a a vyzrávají v betonových tancích, jediným zdrojem taninů jsou slupky a třapiny. Taniny dodají vínu strukturu, bez nich nemůžete pomýšlet na delší archivaci (to je případ většiny vín z aktuální božoléské bedýnky), ale taky vás nutí odkládat konzumaci na pozdější dobu, někdy velmi neurčitou pozdější dobu. Technicky jde o dvě operace, odstopkovat / neodstopkovat hrozny před kvašením a macerovat slupky / vylisovat a nemacerovat slupky. Ze slupek se do vína kromě taninů dostane spousta dalších látek, například kořenitý závěr chuti. Jemná pepřová tečka se většinou pokládá za vítaný příznak ušlechtilosti, ale čeho je moc… doporučuju nedělat z toho záležitost principu. Paradoxně bývám svědkem toho, že se milovníkům oranžových vín líbí červená založená na kratičké maceraci a jemném projevu.
Côte de Brouilly „Les Fournelles“ 2020, Château de Durette
Régnié „Les Bruyères“ 2018, Château de Durette
Zaprvé, ta fialová barva Beaujolais mě baví. Hodně ulpívá na skleničce a připomíná mi jednu degustaci o desáté v Morgonu. V chladném únorovém ránu a ostrém nízkém slunci byla fialová barva (a fialková vůně) zvlášť nápadná. Mladé Fournelles jsou temnější, Bruyères světlejší a příjemnější. Fournelles mají na nose cassis, švestky, fialky a čený pepř, první dojem byl kompotový lák. Bruyères jsou krásně ovocné, do zralých až přezrálých švestek, kůže a pěkné harmonie. V chuti je to pokračování vůně, Fournelles působí jako švestkový lák s dobrou kyselinou a svěžm projevem, Bruyères jsou komplikovanější, harmoničtější, ale bez mladické svěžesti Fournelles. Víc se v nich prosazuje koření. Fournelles v současné podobě jsou až příliš jednoduché a nabízejí příliš málo, (za mě) potřebují nejmíň šest měsíců měsíců čekat. Régnié je už blízko ideální formy. Půl roku odkladu mu neublíží, ale dá se pít hned.
