Před týdnem mě zaujala Vernaccia 2019 a Chianti 2018 z Fattorie San Donato. Po několika dnech jsem tam zajel, přechutnal celý sortiment a přivezl si dvě bílá vína na podrobnější zkoumání doma.
Vernaccia di San Gimignano 2020 DOCG, Fattoria San Donato
Číst dál
Už po třinácté za sebou zdravím z Toskánska. Z cesty mi zbývá necelý týden a pokud jde o to, co všecho bych ještě chtěl stihnout a vidět, tak by nestačil ani měsíc. Několikrát jsem byl v San Gimignanu a okolí, setkal se s několika vinaři včetně dnes už důchodce Stefana Grandiho. Mám hned dva nové objevy, dva možné dodavatele Vernaccie. Jako vhodnější se mi zdálo začít s vinařstvím Fattoria San Donato. Číst dál
V pondělí jsem začal druhou vlnu pátrání po nové Vernaccii. Do San Gimignana jsem dorazil pozdě, těsně před polednem. Slunce mě trestalo za víno vypité navíc u nedělního fotbalu. Z deseti vytipovaných vinařství jsem našel jen několik, ale hned první vypadalo nadějně. Dnes poznámky ke dvou vínům z Fattorie San Donato. Číst dál
Před devíti lety jsem v Perugii potkal Fabia Zanzucchiho, italského someliéra a obchodníka s vínem. Ve středu jsme se znova potkali v toskánské Lucce. Tentokrát to nebyla náhoda. Za těch devět let jsem si několikrát všiml, že nabízí a propaguje stejná vína, jaká jsem vozil do skleničkovských bedýnek. Náš vkus se protnul u Fattorie di Palazzo Vecchio (Montepulciano), Palazzone (Umbria) nebo sicilského Castello Solicchiata. Teď jsme zjistili, že oba máme rádi Fattorii Ambra (Carmignano). V posledních letech Fabio propagoval některá vína z Alto Piemonte a Colli Euganei, což jsou u nás málo známé regiony. Tak jsem mu stručně napsal na Facebooku. Číst dál
Le Volte dell‘ Ornelaia 2018 IGT Toscana, Ornelaia
Toskánská směs Merlotu, Sangiovese a Cabernetu Sauvignon, jinak asi třetí víno z Ornelaii, jinak předním vinařství z oblasti Bolgheri. Bavilo mě před deseti lety, bývalo výborně pitelné a nepřetěžkané, ale dlouho jsem ho neměl. Teď v Toskánsku upoutalo pozornost cenovým rozpětím 20 – 30 EURO, jen jsem se překouknul v ročníku. Cestou z degustace ze Sieny jsem si chtěl znova nastavit pusu a chutě. Občas se bojím, že podlehnu atmosféře a po chvíli srovnávám jen vína, která jsou předložená k degustaci, a může mi uniknout zásadnější měřítko, jako třeba poměr kvality a ceny. Když jsem našel v regálu Le Volte, řekl jsem si, že by to mohlo posloužit jako znovunastavení měřítek. Číst dál
Každá změna nemusí být k horšímu, ale jako pravý Čech říkám, že může. Po několika letech jsem dnes zase zajel do San Guida v Bolgheri. V roce 2007 jsem tam byl poprvé a od té doby vždycky: ochutnat nový ročník Sassicaii. Předpokládám, že základní ponětí o Sassicaii má každý čtenář blogu. Je to největší legenda italského vinařství moderní doby, nedávno jsem tady linkoval videodegustaci k padesátému výročí počátku. V zásadě mě zajímají vína v úplně jiné cenové hladině, ale tohle byl pravidelný výstřelek, úlitba velkopanským choutkám. Decinka byla za dvacet EURO, většinou jsem to usmlouval na půldeci za deset. Povzbuzovalo mě ujištění, že každý ročník je (bez ohledu na pověst a vysokou cenu) krásně pitelný už jako mladý. (Na úvodní fotce je kaple San Guido z roku 1703, která stojí u odbočky silnice na Bolgheri.) 
Na Querceto, kde sídlí vinařství Marchesi Ginori Lisci, se dívám každé ráno a večer z okna. Vzdušnou čarou to jsou asi čtyři kilometry na druhou stranu údolí Val di Cecina. Objevil jsem je asi v roce 2010 úplně náhodou, ve vinotéce v San Pietro. Prodávali tam sudovku (Vino Sfuso) a točili ji z dvěstělitrových nerezových tanků, litr za dvě nebo tři EURO. Zeptal jsem se, kdo to vyrábí a kromě jména vinařství Marchesi Ginori Lisci jsem navíc dostal i letmý nástin denominace Montescudaio. To bylo v době, kdy Svaz Vinařů rozjížděl kampaň proti sudovce s výborným argumentem, že nikde ve světe si konzument nemůže sudovku koupit, jen u nás. Ty tanky ve vinotéce stojí dodnes, jen v nich už možná je jiné víno… Číst dál
V úterý jsem zavolal Stefanu Grandimu, bývalému dodavateli Vernaccie di San Gimignano, a ve středu jsem se za ním rozjel. Vzal jsem s sebou jako dárek lahev Pouilly-Fumé, snad to bylo z vín, které mám doma, nejblíž tomu, co Stefano jako vinař dělal. Před dvěma roky prodal vinice a odešel do důchodu. Nic jsem od toho nečekal, byla to jen zdvořilostní návštěva. Stefano se ke mně vždycky choval vstřícně. Z pohledu exportéra jsem byl maličký zákazník, ale naše malé obchody vždy probíhaly velmi přátelsky. Číst dál
Fattoria Il Palagio leží poblíž San Gimignana a patří Zoninům. Zonin je největší soukromé vinařství v Itálii, jeho vína najdete už i v českých supermarketech a na benzinkách. Il Palagio ale do téhle skupiny nepatří. Hospodaří samostatně a údajně patří rodinné větvi, která se od hlavní části rodiny drží stranou. Il Palagio bylo první italské vinařství, kam mě náhoda zavedla už v roce 2003. Pamatuju se, že jsem byl velmi překvapený vstřícným přístupem a nabídkou ochutnat cokoli. Skoro jistě jsem si tehdy odnesl jen několik lahví ze základní řady, na Arnolfa přišla řada až mnohem později. Číst dál
Předem se omlouvám, dnes se mi na blogu objeví větší dávka planého mudrování. Tři a půl roku se mi po Toskánsku stýskalo a teď se zase sám dojímám tím, že jsem konečně tady. Objíždím známá místa a zjišťuju, jestli zůstala stejná nebo se změnila. Výsledky jsou střídavé: dětská závodní dráha v Mazzantě, kde moje děti absolvovaly první autoškolu, stále stojí. Zaplaval jsem si v moři tam, kam se chodím koupat vždycky. Zajel jsem si na snídani do baru v Ponteginori, kde jsem snídal víc než osm týdnů, a tam bylo všechno jinak. Bar nejspíš změnil majitele, kafe a croissant tam ráno zase dostanu, ale patron, co mě i po několika letech zdravil přátelským Ciao! tam už není. V některých vinařstvích se změnil ředitel a nový winemaker zabil moje oblíbené víno (k tomu se asi ještě vrátím jindy). Číst dál
První náznaky dosvědčují, že jsem se v Toskánsku rychle aklimatizoval. V neděli večer bylo polojasno až zataženo, byla mi zima a musel jsem si obléct dlouhé kalhoty a svetr. Zabalil jsem ho s sebou jen pro jistotu s tím, že ho skoro jistě nebudu potřebovat. Ve svetru jsem zajel pro pizzu, teploměr v autě ukazoval 24 stupňů. To bych doma bral jako vedro. Číst dál
Jedno z nejčastěji popisovaných vín na Skleničkově blogu. Tentokrát skoro povinně, Bolgheri je na dosah (při večeři vidím hřeben kopců, který se táhne k Montescudaio a hned za ním je rovina Bolgheri) a při sobotním nákupu ve volterrském COOPu jsem koukal po téhle lahvi. Měli ji za 12,50 EURO, takže splněná povinnost. Číst dál