Po letech znova u Krause, koupil jsem pár lahví, abych se znova zorientoval. Vždycky mě tady nejvíc bavily ryzlinky a Pinot Noir, podle toho jsem i nakupoval. Začínám suchým ryzlinkem z vinice Klamovka.
Ryzlink rýnský 2017 Klamovka, Mělnické Vinařství Kraus
Číst dál
Dnes zcela neobjektivní prázdninové tlachání o víně a vinařství, po kterém se mi stále víc stýská. Viognier mi v červnu 2016 usnadnil rozhodování o koupi a dovozu. Návštěva a degustace byly naprosto přesvědčivé, pokud jde o kvalitu vín a zaujetí vinaře pro víno. Moc se mi líbilo velké Campo del Guardiano a základní Grechetto a Terre Vineate, ale chtěl jsem taky „něco mezitím,“ střední třídu. Tehdy na hotelu jsem si otevřel několik lahví a nejvíc ocenil Viognier. Měl krásnou kyselinu, netypickou čistotu a zdál se mi lepší, než říkala cena. Číst dál
Antico Feudo della Trappola 2018, Barone Ricasoli
Náhodný objev v MAKRO, neznámé víno za 278 kaček zaštítěné známým jménem výrobce s devět století dlouhou historií. Rodina Ricasoli vlastní v Chianti Classico Castello di Brolio a vyrábí tam víno údajně už od roku 1141. Ve srovnání s tím je 278 Kč nic, i kdyby to mělo být zklamání. Číst dál
Objevit v Čechách minerálku San Pellegrino není takový skok pro lidstvo jako najít salsicciu nebo umixovat si první domácí bazalkové pesto, ale přesto jsem to trochu oslavil. Byl pátek, to je den, kdy mají v MAKRO nové ryby, tak jsem přikoupil bílou velrybu čili pražmu a několik lahví na vyzkoušení. Dva rakouské Veltlíny byly v oblíbené kategorii „kolem dvou stovek,“ no nekupte to…
Grüner Veltliner Prestige 2020 Wachau DAC, Domäne Wachau
Číst dál
Když má vinařství skladem i předchozí ročník, může to dnes přinášet různé problémy, hlavně když se to snoubí s post-kovidovým růstem cen. Jak mi řekl jeden italský someliér, u Vernaccii musíš s růstem cen počítat, protože to je víno se sedm set let starou historií a nové Consorzio di Vernaccia si je toho vědomé. Problém je, že málo Čechů zná Vernaccii a skoro nikdo z nich nečetl verše, kterými ji Dante oslavoval. Mají Vernaccii zařazenou ve škatulce levné letní pití k pizze (sám jsem k tomu přispěl několika komentáři). Číst dál
Objev v krabici vzorků z červnové cesty do Toskánska aneb to nejlepší na konec. Ze vzorků vinařství Marchesi Ginori Lisci je to asi nejlepší víno, přitom první ročník a netypická odrůda. Myslím, že v listopadu 2017 mi enolog Lorenzo Tardivo (na fotce dole) naléval Castello Ginori s tím, že do něj přidali malý díl Syrahu. První sklizeň z nedávno vysazené vinice, jen pro vylepšení nejlepšího vína Castello Ginori. Tři roky poté dali na trh i solo Syrah. Přestože jde zřejmě o panenskou sklizeň, baví mě víno z celého sortimentu vinařství nejvíc. Číst dál
Tradiční výrobce v Carmignano, necelých deset kilometrů od Florencie, a tradiční toskánské víno. Jako napotvoru je to Sangiovese s přídavkem asi deseti procent Cabernetu Sauvignon (a něco málo dalších odrůd), protože tradiční italská vína většinou nejsou taková, jaká si my Češi představujeme nebo jaká bychom je chtěli mít :-) Hodí se to napsat právě teď, protože zrovna teď odpoledne na zahradě se mi CS ve směsi zdá hodně nápadný. Číst dál
Dnes vzpomínka na červnové Toskánsko s Fattorií San Donato. Brzy po návratu jsem doma otvíral lahev Riservy 2017, ale zbytečně jsem ji chladil a první den byl zklamaný. Donutilo mě to zamyslet se nad drobnými variacemi servisu a vzpomněl jsem si, že vinař mi nenaléval barikovanou Riservu z chladničky, ale nevychlazenou. A nejspíš ji měl otevřenou několik dní, moc turistů tehdy ještě v Sangi nebylo. Stereotypní snaha chladit bílá vína občas škodí zážitkům při konzumaci! Samozřejmě jsem si z Toskánska přivezl i další zážitky a poučení. Taky návyk na modrou oblohu a výrazné světlo: celý den si teď doma rozsvěcím. Číst dál
Dnešní poznámky začnou trochu zmateně: po první skleničce jsem chtěl napsat Ryzlink na steroidech, víno mělo hodně nabušený projev. V půlce lahve převládly analytické sklony, podíval jsem se na etiketu a ejhle: 11,5% alkoholu. Zavrhl jsem první dojmy a podíval se na víno znova, se soustředěním.
2020 Ürziger In der Kranklei Kranklei Spätlese* feinherb, Karl Erbes
Číst dál
La Lastra je vinařství v Sieně. Přesněji, kousek od Sieny, ale tak blízko, že adresa je ještě Siena. Před dvěma roky se La Lastra rozrostla o dalších pět hektarů Vernaccie v San Gimignanu. Jel jsem tam v červnu na pozvání vinaře Renato Spanu (fotka), zvědavý hlavně na jeho červená vína. První degustace u něj neproběhla úplně šťastně. Začali jsme o půl dvanácté při teplotě kolem 34 stupňů. Bylo týden po mém příjezdu do Toskánska a na takové vedro jsem nebyl zvyklý, nejmíň tři roky jsem nic takového nezažil. Vernaccia byla i ve vedru výborná, ale červená vína se mi zdála příliš plná, koncentrovaná, bez lehkosti. Ale odvezl jsem si krabici vzorků. Už v Toskánsku jsem otevřel první dvě červená tady, o měsíc později došlo doma na další dvě. Číst dál
Před týdnem jsem v Ürzigu se Stefanem Erbesem přechutnal všech dvacet vín ročníku 2020. Na jaře, s dovozem prvních suchých kabinetů, jsem si myslel, že podlehli moderním trendům (suché!), ale Stefan to popíral. Na Mosele bylo málo kyselin (podle grafů ministerstva zemědělství země Porýní – Falcko vůbec nejmíň za dvacet roků s vyjímkou 2018) a proto nechali ryzlinky prokvasit víc do sucha. Jak vyplyne z poznámek, vína jsou lehká, výborně pitelná a harmonická. Otázku na vhodnou délku archivace s ohledem na nižší kyseliny zřejmě vyřeší podzim a jaro, většina vín se zřejmě vypije brzy.
Očkovat jsem se nechal už v květnu a v cestování doháním, co jsem za dva roky zameškal. Po červnu v Toskánsku jsem minulý týden strávil čtyři dny na Mosele. Chtěl jsem přechutnat celý ročník 2020 v ürzigském vinařství Karl Erbes a přivézt první dávku vín. Číst dál