Archiv autora: pan Sklenička

Další dvě vína z toskánských supermarketů

Druhý den v Toskánsku, udělal jsem velký nákup. Spoustu ovoce (od června v Itálii jsem neměl dobré broskve, tak teď hned dva druhy), rajčata, nudle, sýry, uzeniny. Odpoledne jsem začal rekondiční pobyt, byl jsem si zaplavat v moři. Není pravda, že v říjnu je moře příliš studené. Je pravda, že Hemigwayovo Old Man and the Sea má do češtiny úplně blbě přeložený název :-) A do třetice jedno víno z cecinského COOPu.

Číst dál

Zatímco v ráji pršelo


Jen tak tak jsem to v pondělí stihnul do realitky pro klíče před šestou večer. Poslední tři hodiny, od La Spezia až do Mazzanty lilo jako z konve. Mám pronajaté horní patro rodinného domku 500 metrů od moře na etruském pobřeží a asi vám teď nějakou dobu polezu na nervy. Když jsem za chvíli přijel k domku autem, pozdravil jsem italsky sousedku, která vystupovala z auta naproti. Odpověděla mi dokonalou češtinou. Po třinácti hodinách za volantem mi hned nedošlo, že to poznala podle SPZ. Zajel jsem do místní vyhlášené pizzerie pro pizzu da asperto, při čekání mi mladý Švýcar vypravoval, že moře je teplé a prý celé léto ani jednou nepršelo. Blesky křižovaly oblohu a za chvilku jsme promokli.   Číst dál

Dvakrát Silvaner z würzburského špitálu

Úvodní informace o vinařství Juliusspital Würzburg vzdáleně připomínají Hospices de Beaune: majitelem je dobročinná nadace Juliusspital (zase ty proklaté neziskovky!) a má historii delší než 430 roků. Vinařství dnes vlastní 172 hektarů vinic (podle webu už dokonce 180) včetně Erste Lage ve Würzburgu, Randersackeru, Escherndorfu, Iphofenu a Volkachu. Údajně to je druhé největší vinařství v Německu. V prodejně jsem viděl i nějaké GG lahve, takže buď nová akvizice nebo některé vinice mohou mít status Grosse Lage pro některé odrůdy – zatím jsem se v Německu nezorientoval natolik, abych pochopil jemné nuance klasifikace vín podle VDP.   Číst dál

Franchino, Gattinara


Mauro Franchino má jen tři hektary vinic a od roku 1962 z nich vyrábí špičkovou Gattinaru. Ve starém sklepě v centru Gattinary, ve stopách svého otce, s respektem k půdě a velkým vkusem. Sám říká, že díky pravěkému původu půdy (ustupující alpské ledovce sem nahrnuly směs různých hornin a zanechaly kyselou půdu s pH 4,5) vína z Gattinary zákonitě musí být jiná, než dnes slavnější vína z Langhe. Vína kvasí v betonových tancích různě dlouho, podle ročníku. Školí je minimálně tři roky ve velkých sudech ze slavonských dubů (15 až 30 hektolitrů). Nemá nic než Nebbiolo. Tady se Nebbiolu říká Spanna, dokonce i v celních dokladech k vínu Franchino píše: Nebbiolo neboli Spanna :-) Ve špatných rocích prý udělá z horších hroznů Nebbiolo Coste della Sesia, jinak jen Gattinaru.   Číst dál

Dvakrát Mazzoni, Barbera a Ghemme

Elia Vino Rosso, Tiziano Mazzoni
Čistá Barbera, deklarovaná jen jako stolní víno. Důvody neznám, můžu se jen domýšlet, jestli Barbera je nebo není v denominaci Ghemme povolená. Mladé vinice na vápenci a poměrně vysoké výnosy (což je pro mě soukromě důležitější než deklarované organické hospodaření). Krátká macerace (asi týden) a osmnáct měsíců ve středně velkých sudech. Teď trochu předběhnu: sudy musely být hodně vypálené, protože víno je silně nabarikované.   Číst dál

Vespička

Piemontské autochtonní odrůdy Erbaluce a Vespolina tady před deseti lety propagovali vinaři sdružení kolem vinotéky Strade del Vino, potom dlouho nic. Vysvětlení přinesla první věta hesla Vespolina z anglické Wikipedie: „pěstuje se v Piemontu v okolí Gattinary a Ghemme.“ A protože Gattinara a Ghemme jsou v Čechách téměř neznámé pojmy, je to jasné :-)

Číst dál

Mazzoni přijel!


Upřesním: Tiziano Mazzoni nepřijel, ale přijela paleta jeho vín. Jak se dalo čekat, většina vín je v novém ročníku. Což mě trochu zlobí, ale domácí degustace bude o to zajímavější. Moje zápisky z červnové degustace můžu zahodit a začít od nuly. Paradoxně nejvíc to zpočátku vadilo u neročníkového bílého Iris. U neročníkového vína se zdá, že to je jedno, ale samozřejmě jsem Iris hned otevřel a s nelibostí konstatoval, že víno je hodně zavřené a jiné, než moje vzpomínky z června. Ale když po dvou hodinách dopíjím odloženou sklenku, vzduch vykonal svoje a Iris se blíží původnímu očekávání.  Číst dál

Pet-nat jako zábavná limonáda

Dnes něco na odlehčenou, toskánský pet-nat z místní odrůdy Vermentino. Na dolní fotce je vidět, jak se kaly z druhotného kvašení v lahvi krásně usadily na dně. Chtěl jsem druhou lahev vypít „naopak,“ tedy s nerozmíchanými kaly, ale samozřejmě se to nepovedlo. Po focení jsem s lahví neodborně zakvedlal a mám zase dokonale homogenní víno s lehkým zákalem.   Číst dál

Zářijový pozdní sběr, archivace a jeden Sauvignon

Napřed zprávy z domova a ze světa. Příprava palety s vínem k převozu z Itálie se protáhla, ale český výrobce triček stihl výrobu za neuvěřitelných šest dní. Tričko Skleničkova Azbuka bude v základní barvě s krásným názvem bordeaux červená. Piemontské bedýnky od Mazzoni by měly přijet do pátku, vydržte! S tím souvisí týdenní výpadek blogu: většinu času jsem hypnotizoval monitor při čekání na potvrzení objednávky / platby / potvrzení všeho možného. Úřadování zabralo celý týden, žádná nová vína a žádné povznášející zážitky.    Číst dál

Pozdní sběr bedýnkový, samožerský a tričkový

Ve středu jsem pochopil, že jsem to letos s neokázalostí přehnal. Jak jsem už psal v úvodním nabídkovém textu ke stým bedýnkám, místo samožerského bilancování jsem se rozhodl stovku oslavit bedýnkou vyjímečných vín, a bude to piemontské DOCG Ghemme. Soukromě tomu říkám starozákonní Nebbiolo, ale místní by mě opravili: tady se Nebbiolu říká Spanna :-) Z večerní diskuse na Facebooku vyplynulo, že mezi aktuálními účastníky je stále dost pamětníků. Ráno jsem pátral a staré seznamy nenašel, ale z poznámek jsem vyluštil, že hned šest účastníků ghemské bedýnky se účastnilo i té úplně první v dubnu 2009.

Číst dál

Další skvělá milerka

2020 Würzburger Müller-Thurgau trocken, Bürgerspital Würzburg
Hle, pohádka o přehlasovaném ü :-) VDP Ortswein, takže jakoby vesnická apelace. Würzburg je hlavní město vinařské oblasti Franky a Bürgerspital je vinařství, které patří do francké špičky. 110 hektarů vinic a 800 tisíc lahví ročně říká, že jde o velký podnik. Víno je v klasické místní lahvi Bocksbeutel ozdobené na boku reliéfem zdůrazňujícím historii sahající až do roku 1316. Dárek od kamaráda, který při předání mírnil očekávání, ale už začátek degustace ukázal, že nejde o žádnou kusovku.   Číst dál