To si tak odpoledne vyjedete na degustaci do San Gimignana jen na základě jedné otevřené lahve, takže máte jen střídmá očekávání. Na začátku dostanete marketingový informační mix, který dobře znáte z jiných zdrojů: o osmi stech letech historie Vernaccie di San Gimignano, že se ta vína skvěle hodí k archivaci a dvacet nebo třicet let jim může jen prospět, že Vernaccie umí výborně odrážet terroir a tak. Všechny ty řeči, které obvykle znamenají jen to, že Vernaccia bude dražší. A potom vám nalejou první a druhý vzorek a vy strnete, protože se všechny ty omílané řeči potvrdí a ukážou jako pravdivé. Před třetím vzorkem se dozvíte, že tohle víno by při hodnocení naslepo porazilo drahé burgundské šardonky. Oddechnete si, že je teď konečně přistihnete při přehánění, ale kdepak… zase je to pravda. Jejich Vernaccie jsou vynikající a úplně jiné než všechno, co jsem zatím ze SanGi znal.
Jako první v San Gimignanu (a zatím jediní) dělají Pinot Nero a je dobrý. Vinařství se jmenuje Panizzi a snad o něm ještě napíšu víc. Bylo to trochu jako sen a trochu jako zázrak.
