S výhledem na kruhový objezd pod mým balkonem jsem si v neděli odpoledne připadal jako Havlíček v Brixenu (fotka dole :-) ale nestěžuju si. Z krabic proviantu přivezených z Čech jsem vytáhl dvě Nebbiola, dovezená v září 2021 do stých Skleničkových bedýnek a zjistil, že se stále zlepšují. Dovézt jako stou bedýnku poměrně drahá vína z malé a úplně neznámé italské apelace byla lehkovážná frajeřina, ale díky Bohu (a podpoře bedýnkářů) se to povedlo. Schoval jsem do chladničky pár lahví a jak ubývají, vrací se myšlenka, zda mám tehdejší bedýnku zopakovat. Číst dál
Archiv autora: pan Sklenička
Vynikající Barbera z toskánského supermarketu
Už několikrát jsem tady zmiňoval privátní značku COOPu Fior Fiore, která pod jednotnou etiketou uvádí vína předních italských vinařů. Je to těžký výběr, pohled na etikety vín Illuminati, Feudi di San Gregorio a dalších prestižních vinařství se sníženou cenou budí podezření. Konkrétně dnešní Barbera stojí u výrobce 21 EUR, ale v COOPu jsem ji koupil za baťovských dvanáct. Obvykle dlouho a pozorně studuju etiketu, ročník a alkohol, a nakonec si řeknu, že za ty prachy… Mou slepeckou holí při procházkách labyrintem neznámých nákupů bývá Cernilliho vinařská ročenka. V ní má Garesio jen zmínku bez hvězdiček a poznámky o dvou Barolech, ale i to je doporučení. Číst dál
Dvakrát Sangiovese, obyčejné a vynikající
Terre d’Etruria (web) je družstvo v Donoratico, Maremma, založené roku 1950. Sdružuje asi 3500 zemědělců z provincií Pisa, Livorno, Grosseto a Siena, a prodává nejen víno, ale všechny zemědělské produkty. Il Poderone je družstevní sklep v provincii Grosseto, který zpracovává hrozny od šedesáti pěstitelů (celkem ze stovky hektarů). Úvodní fotka je z hradeb Volterry. Číst dál
Tipy na italskou stravu a dvě pěkná Chianti z Greve
Po měsíci sladkých snídaní jsem si vzpomněl na italské hotelové snídaně a vyrazil na nákup, dvě Chianti s cenou 8 až 10 EUR byla už jen příjemný bonus. Můj nejlepší lednový tip na italské jídlo je pomalu pečený krocan (tacchino). Všechny velké supermarketové řetězce jej nabízí standardně, cena je asi 20 EUR za kilo. Bílé maso, kvalitou a strukturou srovnatelné s vepřovou panenkou, za mě je to dokonalé. Ideální s vařeným špenátem (mají to hned vedle, cca 8 EUR za kilo) a pečenými brambory. Všechno jsou to hotovky, stačí ohřát v mikrovlnce nebo v troubě. Číst dál
Ryzlink, Gamay, úplněk a kosmologie na internetech
Pieve Gracciano 2021
Od začátku ledna by se (teoreticky) mohla prodávat nová kategorie toskánského Vino Nobile di Montepulciano, Pieve. V praxi se asi začne prodávat až na jaře, po únorové Anteprimě, ale vyhlížím to s velkým očekáváním. Pro nás Čechy je to zajímavé v tom, že ve vinařsky vyspělých evropských zemích vinaři běžně dělí produkci do třech kvalitativních tříd (zjednodušeně základní řada, vybraná vyjímečná vinice a to nejlepší – výběr z nejlepších hroznů a sudů). V Montepulcianu to tak fungovalo už dlouho (Rosso di Montepulciano, Vino Nobile di Montepulciano a Riserva) a po dlouhých přípravách se místní Consorzio shodlo na čtvrté kategorii, Pieve. (Na úvodní fotce je fotogenická Cappella della Madonna di Vitaleta ve Val d’Orcia, což není úplně Montepulciano. Na Silvestra mělo být jasno, ale jak vidíte, předpověď zklamala a bylo zataženo.) Číst dál
Novoroční pozdní sběr a jedno Pecorino
Šťastný nový rok všem! Dva týdny jsem si teď udělal prázdniny, přijela za mnou dcera. Nasyslil jsem i pro ni spoustu vína a ani jsme nestihli všechny lahve otevřít. Na úvodní silvestrovské fotce pózujeme na hlavním náměstí v toskánské Pienze. Když jsem doma fotku prohlížel, zaujala mě cedule vlevo nahoře, náměstí Pia druhého. Často na blogu kážu o spojení vína a kultury, a tohle spustilo podobné úvahy. Číst dál
Už můžu?
Dnes mám jen poděkování za vaši přízeň v roce 2024 a přání klidných Vánoc a úspěšného nového roku vám i vašim blízkým. Ať vám vyjdou vaše plány, ať se vám podaří to, co sami považujete za důležité, ať se vám vyhýbají všechny maléry a katastrofy… a když tohle všechno vyjde, tak i šťastnou ruku při výběru vín.
Veselé Vánoce a dobrý rok 2025 všem.
Grillo ze Settesoli 2024
Grillo Sicilia DOC 2024, Settesoli
Jako skoro všechno kolem vína je i dnešní výběr shlukem navzájem si protiřečících emocí. Nedávno jsem si objevil pár vín Settesoli a mám je rád, ale pojí se s tím takové to provinilé pocity, guilty pleasure, že bych to vlastně neměl moc propagovat, protože to je laciný průmyslový výrobek a jak potom budu vypadat, až budu vychvalovat úplně seriózní velké víno za tisíce, žejo. Takže mě to rve, protože mě v zásadě baví laciné nákupy (jsem hrdý Čech!), ale zároveň je napováženou se s tím chlubit… V předvánočním shonu jsem proběhl CONADem, obligátně zkontroloval police s vínem a ejhle, Grillo za 3,60 EURO. Být to ročník 2023, bezohledně koupím celou krabici, ale tohle byl dokonce už ročník 2024. Číst dál
Cava poprvé, Jaume Serra
Cava Brut, Jaume Serra
Před několika lety jsem si při spatření téhle Cavy říkal, že to jednou musím vyzkoušet, ale vždycky mě odradila nízká cena. Tolikrát jsem slyšel vysvětlovat, že a proč nejde sekt klasickou metodou vyrobit za stovku, že jsem za 3,50 EURO raději nekoupil. Teď jsem se přemohl, protože se nám v Toskánsku na chvíli udělalo hezky a to znamená zvýšenou konzumaci koktejlů. Koupil jsem v diskontu dvě Prosecca po 5 EURO a jednu Cavu (3,50). Prosecco je, podle očekávání, výborné do koktejlu (Campari Spritz), ale laciná Cava se dá pít i sama. Dokonce má i slušnou kyselinu, což je u sektu docela důležíté – a s tím mívá Prosecco problém. Číst dál
Zpátky v Quercetu, Marchesi Ginori Lisci
Když přeskočím patnáct let zpátky, Marchesi Ginori Lisci bylo jedno z prvních vinařství, které jsem z Toskánska přivezl. Tehdy ve sklepě vládl Ken Lenzi, bývalý assistant winemaker Tenuta Ornelaia, a změnil složení vín k obrazu místní apelace Montescudaio DOC. V mých očích jasně táhl vinařství vzhůru. Číst dál
Dvě červená, Bolgheri a Chianti Classico
Pokusím se nenudit vlastními názory na region Bolgheri a psát striktně k věci: na Arundineto mám příjemnou vzpomínku někdy z roku 2013. V září mi kamarád řekl, že chce vidět Tenutu San Guido. Byli jsme asi 15 kilometrů daleko v Cecině, tak jsme tam jeli. Bylo září, těsně po sezóně, a stánky se zeleninou, ovocem a vínem podle silnic byly ještě otevřené. U jednoho jsme zastavili, zrovna u Arundineta, a koupili pár lahví. Večer na balkoně jsme je otevřeli. Číst dál