Archiv autora: pan Sklenička

Dvě špičková vinařství z Kampánie

Dnes dva náhodné úlovky z hypermarketu, dvakrát kampánská Falaghina od vinařství Mastroberardino a Feudi di San Gregorio. Obě se řadí do italské špičky, ale to samozřejmě nic nevypovídá o dnešních dvou vínech: obě vinařství dostávají vysoká hodnocení za Taurasi a Cru Falanghiny, ale já jsem koupil v CONADu laciné supermarketovky. Už v září jsem tady psal o osmieurovém Greco di Tufo 2021 od Mastroberardino a dost se mi líbilo, tak jsem tentokrát zkusil Falanghinu. Pro mě je to exotická odrůda, proto jsem si vzal na srovnání Falanghinu of Feudi di San Gregorio. Soukromě si vína od italských špiček v hypermarketech vysvětluju jako prodej přebytků – etikety špičkových producentů vypadají velmi lákavě a vinařství odprodá část vín, pro které nemá předem nasmlouvaný odbyt.  Číst dál →

Blog Napsat komentář

Dvě bílá vína z ostrovů: Sardinie a Sicilie

V Toskánsku pokračuje babí léto s denními teplotami kolem dvaceti stupňů. Zatím jsem si nedomluvil žádné návštěvy vinařství a beru to jako lázeňský pobyt s ochutnávkou místních potravin i vín. Nakupování potravin patří ke klíčovým toskánským zážitkům, všechna moje předsevzetí a omezení se hroutí, přestože některé potraviny od září zdražily o 20%. Sousedka mi včera vysvětlovala srdečnost a úsměvy místních prodavaček tím, že sedět za kasou v supermarketu nebo prodávat v lahůdkářství jsou stálá zaměstnání, a ta jsou v Itálii nesmírně ceněná (a vůbec ne běžná). Topení v bytě zůstává vypnuté. První nákup v hypermarketu a první ponor do bílých vín.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Dvě červená od Marchesi Ginori Lisci

První večer v Mazzantě jsem měl depresivní zážitek. Místo Mozzarelly byl na pizze Eidam. Nekecám, jezdím do Toskánska už dvacet roků a teď to bylo poprvé. Restauraci nebudu jmenovat, protože kam jet, kde se ubytovat a kam jít na večeři je drahé know-how, ale Orso Bianco už nikdy více! Druhý den zafungovalo podvědomí a přestože jsem chtěl ukrutně šetřit, nakoupil jsem v sámošce hromadu jídla. Následně vařím a jím podle toho, co musím spotřebovat a ne podle toho, na co mám chuť.    Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

To nejlepší z víkendu

Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Číst dál →

Blog, , , Napsat komentář

Deset roků

Mám rozepsaný hlubokomyslný příspěvek na blog, a jak jsem roztěkaný, pokukuju po kalendáři a přemýšlím o deseti dalších věcech. Datum v kalendáři nakonec zabralo a uvědomil jsem si, že 31. října 2012 jsem přivezl prvních 300 lahví moselských ryzlinků Karl Erbes. Byla toho plná Mazda 626 a bylo to normálně proclené a zdaněné, žádný paš! Ale to podstatné na tom je, že včera to bylo deset roků. Úplně bych na to zapomněl.   Číst dál →

Blog, , , Napsat komentář

O podcenění osmnáctek

Náhodou jsem přešel na nový postup večerního upíjení vína a okamžitě se to vyplatilo! Jeden večer otevřu, druhý večer vypiju. Včera jsem vypil jen půl lahve Beaujolais a víno mě krutě nebavilo. Trochu jsem váhal, ale ročník 2018 se zdál být dostatečně dlouho v lahvi na otevření. A taky mě honilo pomyšlení, že je to poslední lahev ze starého dovozu. Přežila jen díky tomu, že během kovidových roků klesla frekvence návštěv a každá další návštěva by to mohla pokazit. Ročník 2018 byl v Beaujolais senzační, alespoň podle několika málo lahví, které na mě tehdy zbyly.   Číst dál →

Blog, Zatím pouze jeden komentář

Toskánská Vernaccia a pár fotek z letní Umbrie

V pondělí jsem napsal text o stojedenáctých bedýnkách, tentokrát z italského Orvieta, našel si v chladničce víno a šel na zahradu vyfotit lahev. Venku drobný deštík a sychravo. Teploměr ukazoval patnáct stupňů, ale bylo zataženo, sychravo, hnusně. To je jedna z nejdebilnějších věcí v životě. Schraňuju si lahvované vzpomínky na léto a když je otevřu a koukám oknem na zmoklou zahradu, na monitoru mi svítí zprávy o počasí z místa, odkud jsem se před třemi týdny vrátil. Cecina, Toskánsko – dnes jasno a 25 stupňů. A celý týden to bude stejné. Dnes pár fotek ze srpnové Umbrie.   Číst dál →

Blog, , , , Napsat komentář

Sladký a minerální kabinett z Mosely

Duchem jsem ještě napůl v Itálii, hlavně poté, co jsem doma otevřel e-mail s novými zálohami na plyn. Jejich výše se prakticky shoduje s nájmem bytu 2+1 dvě stě metrů od moře, který jsem si pro jistotu zamluvil v Toskánsku. Ale doma je doma a doma jsem musel překontrolovat moselské ryzlinky Karl Erbes. Nabídku předvánočního dovozu v pondělním newsletteru jsem zredukoval na šest vín. Po urgenci jednoho pravidelného účastníka jsem přidal suchý sekt a pro sebe zkoumám, jestli mám přivézt i kabinety.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Dvakrát Carmignano, suché a sladké


Tak dlouho propaguju vína s nízkou hladinou alkoholu a nakonec přivezu červené se 14,5%. Řeč je o Carmignanu z Fattorie Ambra. Mám dobrou výmluvu: v zimě se červená vína s vyšším alkoholem snadno vypijí a základní Carmignano Santa Cristina je tak hladké a harmonické! Při vybalování jsem si uvědomil, že Carmignano Montefortini jsem v květnu ve vinařství ochutnával jen z tanku, kde čekalo na lahvování, a že je čas provést kontrolu degustací.  Číst dál →

Blog, , , Napsat komentář

Návrat domů a dva sekty ze supermarketu

Dnes místo vážně míněných rad, předsudků a návodů jen trocha nezávazného plácání. Mnozí si řeknou, že to není žádná změna, za sebe alespoň nebudu předstírat serióznost. V pondělí jsem italským přátelům vzkázal „Torno subito“ a po měsíci přijel i s nákladem toskánského Carmignana. Sedmnáct hodin řízení dá člověku zabrat. V úterý jsem byl unavený, jako kdybych vyložil vagon uhlí, a večer jsem završil vylitím sklenice Carmignana do notebooku. Středa padla na snahu zachránit notebook, což se nakonec zřejmě podařilo. Přesto jsem došel k myšlence, že člověk, který vylije víno do životně důležitého notebooku, by neměl radit těm, co si víno do notebooku nevylili.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář