Archiv autora: pan Sklenička

Pinot Gris 2021 od Kočaříka

Kamarád z exotické Moravy si po roce zase přijel odebrat celoroční sklizeň Skleničkových bedýnek a jako dárek mi přivezl krabici vín. Je v tom i pár nových vín Petra Kočaříka, takže se těším a hned otvírám Pinot Gris 2021. Už když jsem poprvé slyšel o Kočaříkovi, bylo to v souvislosti s barikovaným Pinotem Gris čili Rulandou šedou. A už tehdy jsem se kysele šklebil, protože barikovat Šedou na Moravě se mi zdálo málo slibné až zbytečné. Zrovna tohle víno má papírově skoro všechno, co potřebuju, abych je pomluvil. 14,5% alkoholu, výraznou oranžovou barvu, je úplně suché (oblíbil jsem si alsaské sladké šedé s vyšším cukrem, který podporuje aromatiku a ubírá alkohol), ale je to moc dobré. Asi to vyzradím rovnou a degustační poznámky potom budou bez pointy, mně se na tom strašně moc líbí ta čistota projevu.   Číst dál →

Blog Napsat komentář

Dvakrát Riserva z toskánského Carmignana

Myslel jsem, že mi vydrží déle, ale perla skleničkovské toskánské bedýnky, Carmignano Riserva Montalbiolo 2018 z Fattoria Ambra, je vyprodaná. Pár lidí nečekaně dalo na moje doporučení a s novým rokem jsem bez Montalbiola. Drobnou útěchou je, že jsem shodou okolností vyzvedával víno v Ambře pár dní po lahvování nového ročníku a řekl si o vzorky obou Riserv, pod záminkou degustace. Jsou to skoro přesně tři měsíce, takže to už není jako bych se na lahve vrhal dva dny po příjezdu, a navíc mám z květnové degustace ve vinařství perfektní omluvu: Riservy z Ambry vydrží úplně v pohodě dvacet roků. Trochu se ohladí, maličko se zjemní taniny, ale vůbec nemění charakter. Takže můžu klidně ochutnat dvě nově nalahvované Riservy.

Číst dál →

Blog, , , Napsat komentář

Proč lidé chlastají a jedna toskánská Vernaccia

Berte to jako čistě teoretickou poznámku k zamyšlení, bez jakýchkoli praktických důsledků, ale suchý únor jsem vždycky považoval za špatný počin. Nechci zabřednout do nudných argumentů, ale objevil jsem a s velkou rozkoší přečetl starý článek z Financial Times (odkud je ukradená i úvodní fotka). Autorem je Robin Dunbar, vyšel 10. srpna 2018 a přeložil jsem pro vás (neuměle) začátek: Proč lidé pijí alkohol? Když čekáte za horkého letního večera u barpultu, je odpověď jednoduchá: pití je radost a úleva. Když pracujete ve zdravotnictví a čtete poslední zprávy o tom, jak alkohol ničí společnost, může vás odpověď frustrovat. Proč by někdo popíjel, když je to tak škodlivé?   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Rainoldi podruhé

Pekelná Valtellina neboli Nebbiolo z vinice Inferno. Aniž bych o tom něco věděl, tipuju, že název odkazuje na heroické polohy vinic ve velkých nadmořských výškách a pekelných sklonech svahů. Po základním nerezovém Nebbiolu od Rainoldiho jsem byl naladěný na něco velkého, ale zároveň s obavou, jestli klasická Valtellina dokáže překonat překvapení z vynikajícího základního vína.

Číst dál →

Blog, Napsat komentář

Dvě vína z italské Umbrie

Když teď noc trvá šestnáct hodin a těch zbývajících osm taky není žádná sláva, napadá mě, že česká zima je jednou z vyjímek Boží vševědoucnosti: copak by Bůh nedal lidem zimní spánek, když ho dal medvědům, jezevcům i ježkům? Dával jsem si pozor, abych v srpnu v Umbrii nenadával na čtyřicetistupňové teploty už v jedenáct dopoledne, proto teď můžu bez výčitek svědomí vychutnávat dvě umbrijská vína. Ve skutečnosti mi byla srpnová vedra docela příjemná, zlých bylo jen šestnáct hodin za volantem cestou zpátky. Zabíjel jsem ten dlouhý čas analýzou známého čtyřverší Roberta Gravese o úzkém moři Smrti a po nějakých čtyřiceti letech jsem konečně vyluštil smysl.   Číst dál →

Blog, Napsat komentář

Adventní vyvolávání letních vzpomínek

Úvodní prosincová fotka Val di Cecina je z Facebooku Stefana Bertiho, jednoho z mých toskánských domácích. Rodina provozuje agriturismo u Ponteginori a já jsem u nich během let strávil asi dva měsíce. Dvakrát s malými dětmi a potom v červnu 2021, hned jak padla kovidová omezení. Na všechny pobyty mám srdcervoucí vzpomínky: napřed na všechny drobné zábavy s dětma, z loňska na nevýslovnou úlevu po pádu kovidových restrikcí. Když si doma otevřu lahev vína, které mám nějak spojené s cestami po Val di Cecina, vybavím si řádění s dětma v čečinském akvaparku i večerní výhledy do údolí říčky Ceciny.   Číst dál →

Blog, Napsat komentář

Adventní hlášení

Začnu provozním hlášením: ještě jsem s blogem neskončil, jen se navršily všemožné překážky. První prosincový týden jsem po návratu z Itálie rozesílal a rozvážel víno, resty za listopadovou přestávku se nahromadily. Druhý týden mě skolila neznámá potravinová otrava a byl jsem pět dní bez jídla. Podezření ukazuje na krémovou brokolicovou polívku. Začnu nový život bez zrádné zeleniny, jen s masem! Spolu s tím jsem úplně abstinoval. Teď v Adventu to taky nebudu přehánět s novými víny, kolem Vánoc jsem vždycky dopíjel vína, která jsem si celý rok schovával a občas i zapíral bedýnkářům – opozdilcům. Každé Vánoce to tak je.

Číst dál →

Blog Napsat komentář

Greco di Tufo a privátní značka

Když si odpoledne uděláte dvouhodinovou procházku po toskánském přístavu i nedalekých plážích, k večeři si zajedete do přístavu pro pizzu a otevřete si k tomu lahev vína, je snadné podlehnout pocitu, že už vínu rozumíte… ke korekci správným směrem stačí málo, někdy jen úvodní pátrání po výrobci vína. Víno je kampánské Greco di Tufo 2021 DOCG, což se mi v poslední době extrémně osvědčilo u dvou špičkových kampánských vinařství. Tohle Greco bylo ve stejném regálu a za stejnou cenu (pod 8 EURO). Ale výrobce jsem v ročence nenašel (což samo o sobě není žádný problém) a na zadní etiketě našel údaj, že víno bylo plněno v XYZ anonymní plnírně lahví (což je samo o sobě obří problém jako Kilimandžáro uprostřed polabské nížiny). Prostě opatrnosti není nikdy dost, koupil jsem v supermarketu „privátní značku“ jako úplný trouba. Ani to ale ještě nemusí být úplně špatné.   Číst dál →

Blog Napsat komentář

Dvakrát z Alto Adige


Suchý sekt z Chardonnay, 7,90 EURO v supermarketu. Původně jsem chtěl ocitovat Ferdu Mravence: Nebuď smutný, to se stává. Pokaždé se nevyhrává! ale na konci lahve si myslím, že za to vlastně vůbec není špatné. Koupit za necelé dvě stovky klasicky kvašený sekt (= s druhotným kvašením v lahvi) a odsoudit ho by vyžadovalo fakt špatné víno, a to Angelo Grigolli určitě není.   Číst dál →

Blog, , Napsat komentář