Archiv autora: pan Sklenička

Dvakrát Mosela 2022

Pár poznámek z minulého týdne, kdy jsem na Mosele  studoval, co znamená obrat „klasický ročník 2022.“ Dvě návštěvy vinařství a jeden nákup ve vinotéce, kde mají samá velká jména, všude jsem kupoval ročník 2022. Deset let jsem skromně přikyvoval na otázky, zda jsem přijel na Moselu jako turista, až letos jsem se začal přiznávat, že dovážím víno. Funguje to znamenitě, protože vinařství Karl Erbes tady všichni znají. Dopoledne mi Christian Hermann (Weingut Dr. Hermann) vyprávěl, jak se u Karla Erbese tři roky učil, odpoledne se rozpovídal someliér ve vinařství Monchhof, kde Karl Erbes v devadesátých letech dělal létajícího winemakera. Ani nemusel létat, Monchhof je jen pár set metrů od Erbesova domu, a Karl se synem se tam kdysi starali o vinice i o sklep. Koupil jsem dva mladé polosladké kabinety, ostatně je tam kupuju skoro vždycky. Moc se mi líbí etikety vinařství s moselským oltářním triptychem. A taky mají posezení na zahradě a spoustu vín vychlazených, takže nemusím řešit teplotu.   Číst dál

Dva sekty, alsaský a německý

Následující týdny budu na blogu otravovat s bublinami a moselskými ryzlinky. Cestou z Mosely jsem se zastavil v Lídlu pro nějaké pečivo na cestu a přikoupil šampaňské za 16,99 EURO. Bylo už horko, tak jsem si to raději ověřil na kalkulačce, 408 kaček. Hned vedle byl druhý supermarket jménem EDEKA, kde jsem ukořistil čtvero dalších bublin (Wolfberger, MUMM, Mittnacht) v celkové ceně 32,96 E (790 kaček). Bylo po desáté ráno a teplota se blížila třicítce. Bylo to napůl jako ve snu a napůl jako ve filmu.   Číst dál

Pár fotek z cesty

Po sedmi měsících, kdy jsem jezdil jen kolem baráku na nákupy, jsem se natěšil a domluvil si pár schůzek v Německu. Naběhl jsem si, bylo hrozné vedro a ucpané dálnice. Zatím jsem naživu, cesta je úspěšná, jen to cestování už není, co bývalo. Těsně před cílem jsem se pokoušel vyfotit pár šífů: Moselská královna se do objektivu vůbec nevešla, tak alespoň Moselská perla.    Číst dál

Dvakrát přerovský pravěk


Marek Ťápal a Jiří Kolář si od města Přerova pronajali pozemek a v roce 2014 na něm vysadili vinici. Už jsem o tom psal tady a tady. Pozemek je malý a vína dělají vlastně málo, ale už udělali několik vynikajících vín. Na vinici mají Chardonnay, Kerner, Tramín, Hibernal a Pinot Noir. Vymysleli si k tomu celou prezentaci postavenou na přerovských pravěkých vykopávkách a svérázné ambaláže. Abych to zkrátil, mě před několika lety dostali barikovanou šardonkou, taky Kerner byl dobrý. Je možné, že v tom hraje jistou roli podcenění, protože kdo by čekal úžasné víno z Přerova? Ale za Tramín 2022 dám ruku do ohně, je výborný.   Číst dál

Vertunno Chianti Colli Senesi Riserva 2019, Panizzi

Hned na začátku prozradím dva kritické body, 14,5% alkoholu a barikové sudy. Včera jsem vychválil Pinot Nero s 12,5% za nízký alkohol, takže mám důvod k opatrnosti. Zrovna tak jsem chválil základní nerezové Chianti CS 2020 za lehký projev a příjemnou pitelnost, a Vertunno se očividně umisťuje někam jinam, na opačný konec stupnice. Ale je to nejspíš tak, že vinařství záměrně rozdělilo hrozny a vyrobilo dvě vína s odlišným projevem.   Číst dál

Pinot Noir 2021 ze San Gimignana

Dnes trocha kontroverzních keců o vinohradnictví a globálním oteplování. Je první prázdninové pondělí a všichni čtenáři vyfučeli na dovolenou, tak možná naštvu míň lidí… ale začnu Pinotem. Hned první doušek mi připomněl úvodní degustaci ve vinařství v říjnu 2021, kdy jsem si napsal, že to je německý styl Pinotu. Technicky to není tak jednoduché, hrozny pocházejí z vinice osazené třemi klony Pinotu včetně typického burgundského, ale víno asociuje spíš studené německé Pinoty. Což je překvapení, když srovnáte typický průběh počasí v německém Ahru a toskánském San Gimignanu. Číst dál

Vernaccia Vigna Santa Margherita 2022 DOCG, Panizzi

Z objednávek aktuální bedýnky bylo vidět, že mnozí účastníci poslechli moje přímluvy za Santa Margheritu. Psal jsem, že ji považuju za nejlepší ze čtyř Vernaccií od Panizzi, ale nový ročník jsem před dovozem neochutnal. Takže jsem byl napjatý, jaký bude. Naopak jsem sám nevyslyšel obchodní ředitelku vinařství Camelii Lazar, která mi důrazně doporučovala otvírat Santa Margheritu až na podzim. Vinařství oficiálně uvolňuje Santa Margheritu do prodeje až od července a já jsem se zvrhle těšil na co nejdřívější degustaci. Tady to je!   Číst dál

Pěkné základní Chianti ze San Gimignana

Dnes se naučíme nové italské slovíčko: Terremoto! Už od středečního rána se na Facebooku objevovaly zprávy o zemětřesení v San Gimignanu, nakonec to vypadá na 4,2 stupně Richterovy stupnice s centrem u blízkého Poggibonsi. Tak hezkou dovolenou všem! 4,2 stupně není úplná tragédie, ale… střední Itálie zažívá otřesy často, Amatrice není zas tak daleko a jako notorický hledač nemovitostí mohu dosvěčit, že nedávná historie zemětřesení v některých regionech výrazně ovlivňuje ceny nemovitostí.   Číst dál

Nový oslí můstek a Vernaccia 2022

Po patnácti letech psaní wine-blogu je vymýšlení nových úvodů jednou z nejotravnějších věcí. Jde vpodstatě o oslí můstky, které autorovi i čtenářům umožní přejít k tisícím osmistým degustačním poznámkám, podobným těm z minulých týdnů a měsíců, jako by šlo něco nového a dosud nevídaného… Takže poslyšte, v pondělí jsem objevil úplně novou a nedoceňovanou odbornost, kterou by měl mít dovozce vína! Degustační mistrovství, odolnost alkoholu nebo schopnost domluvy ve vinařských oblastech napadne asi každého, ale… že vás nenapadla schopnost odhalit chyby silničního navigačního software?   Číst dál

Pár čísel a sladký ryzlink do vedra

Po týdenní pauze začnu statistikami. Podle prvních zpráv objem italského exportu vína v prvních třech měsících roku 2023 stagnoval (což je vzhledem k okolnostem dobrá zpráva) a jeho hodnota dokonce rostla (o 3,8% po započtení růstu indexu cen). Bavíme se o 1,8 miliardy EURO. Struktura nic moc, rostla především levná vína včetně sudovky. Poklesl prodej nejvyšších řad vín (tedy DOC a DOCG). Jako pididovozce jsem se obával většího růstu cen, maloobchodní ceny v Itálii ve druhé polovině roku rostly stejně jako v ČR (říká se, že růst cen ve velkých zemích Evropy táhl nahoru ceny v ČR). V první polovině roku jsem z Francie a Itálie přivezl vinařství, která zdražila jen minimálně. Čistě statisticky vzato, kdo meziročně zdražil o méně než 20%, ten vlastně zlevnil. Ale… uvidíme, co přinese druhá polovina roku.   Číst dál

Dva francouzské sekty

Vedlejším účinkem opakovaně zmiňovaného nadšení pro letní koktejly s Campari se stanou příležitostné degustační poznámky laciných sektů. Saint-Louis Prestige Brut stál v Bille 99,90 Kč, Crémant z Loiry v MAKRO za 265 Kč. Loiru jsem koupil ze zvědavosti – sice jsem před deseti lety strávil na Loiře několik dní, ale sekt jsme tam tuším neotevřeli žádný, protože jsme se báli sladkých bublin. Loirský nákup tak měl poznávací účel s pojistkou, že jestli bude tragický, v Campari Spritzu se to ztratí. Nečekal jsem, že by Diamant de Loire za 11 EURO mohl být opravdový klenot, ale je lepší, než jsem čekal.

Číst dál