Až dosud držel mého soukromého Oscara za nejlepší milerku kabinet Ewig Leben z randersackerského vinařství Trockene Schmitts (ještě mám pár lahví, takže nelze vyloučit článek na blogu), ale po víkendu se bude trofej stěhovat dvacet kilometrů do Escherndorfu. Z listopadové degustace u Schäfferů jsem měl dojem, že za milerkou od Schäfferů stojí mladý Peter Schäffer. Ne že by to řekl, ale nadšeně víno prezentoval s tím, že kvasilo spontánně, bez přidání selektovaných kvasinek, a že si na kvašení taky vzalo dost času. A že už dostalo na (nějaké, zapomněl jsem jaké) německé soutěži 88 bodů / 100 (dost na podceňovanou odrůdu). Lahvovali asi v září 2018, poměrně pozdě. I podle jiných projevů jsem měl dojem, že syn Peter se víc angažuje v provozu vinařství a postupně přebírá odpovědnost za některá vína.

Vždycky mě překvapovalo, jak samozřejmě přebírají mladí vinaři úspěšné podniky svých otců nebo přesněji, jak snadno ustupují otcové do pozadí a předávají řízení poměrně mladým synům. Na druhou stranu, Egon Schäffer letos oslavoval třicet roků od chvíle, kdy sám převzal vinařství od svého otce, a třicet roků je dost dlouhá doba…

Kdybych mohl ze srovnání milerky 2017 a 16 usuzovat na rozdíly mezi ročníky, tak bych řekl, že escherndorfské Silvanery 2017 budou skvělé. Plnější a vyzrálejší než 2016. O víkendu jsem si otevřel milerky 2016 i 2017 a sedmnáctka byla nejmíň o třídu lepší. 2016 byla hodně sevřená, pevná, postavená na kyselině a celkově poměrně strohá. 2017 je mnohem zábavnější a v chuti pestřejší, plnější a příjemnější. Egon Schäffer mi před rokem řekl, že všechna vína nechává kvasit spontánně, ale rozdíl v projevu dvou ročníků milerek by se dal (obrazně!) přirovnat k rozdílu mezi spontánním kvašením (2017) a kvašením se selektovanými kvasinkami (2016). Obě jsou označené jako staré keře, Alte Reben, ale šestnáctka má jednodušší projev. Bez přímého srovnání s novým ročníkem bych to nikdy nenapsal, ale vedle sedmnáctky je tak trochu jednonohá :-)

2017 Müller-Thurgau Escherndorf Ortswein Alte Reben, Egon Schäffer
Burgundská lahev se šroubovacím uzávěrem a moderní etiketa (na můj vkus až moc moderní a trochu nedotažená). Jasně že se k modernímu projevu hodí víc moderní ambaláž, ale zajímalo by mě, jak by se k vínu hodila klasická francká lahev, Bocksbeutel. Možná by to bylo díky kontrastu ještě púsobivější? Ve skleničce světloučká citronově žlutá barva. Na nose příjemná květinová vůně s přesahy do zralého ovoce (citrusy), slušná intenzita, nápadná ovocná zralost a lehce minerální dojem. Podle vůně by to šlo zaměnit s Weissburgundou a nechci předbíhat poznámky o chuti, ale naslepo by to byl oříšek.  V chuti úplně suché (s podezřením na malý zbytek cukru, který dotuje celkově plnější dojem), výrazná citrusová kyselina a zrale ovocný projev s minerálním závěrem. Podle teploty a provdušnění převládá zemitost (ohřáté) nebo klasická kamenitost (chladnější). Jako bonus nižší alkohol (12%) a typická francká (potažmo německá) čistota a preciznost. To bych ostatně od francké milerky očekával a vyžadoval, co je tentokrát skutečně navíc, jsou chutě zralého ovoce a zábavně pestřejší projev.

Disclaimer: byla to poslední milerka 2017 z listopadových bedýnek (Silvanery ještě mám :-) Bohužel jsem se ulakomil a měl jsem štěstí, že na mě zbyla alespoň poslední lahev (už několikrát se stalo, že mi účastníci bedýnek vykoupili neznámé víno před nosem). Teď před Vánoci se některá vína vyprodávají tak rychle, že nestačím vyhazovat z veřejných seznamů vín (tady a tady) ta prodaná. Přesto si pište o víno, náhrady za vyprodané lahve nabízím obratem. Špatná zpráva je, že jsem prakticky vyprodal moselské ryzlinky od Erbesů. Dobrá zpráva je, že jsem se vzmužil objednal další, už kvůli sobě. Vánoce bez polosuchého ryzlinku ze starých keřů na Ürziger Würzgarten by byly smutné a Silvestr bez úplně suchého sektu 2015 Brut těžší než oslava 21. srpna na ruské ambasádě bez vodky. Zásilka by měla přijet koncem týdne a Uloženka by to měla v pohodě stihnout rozvézt před Vánoci. Směle objednávejte! Dárky pro rodinu už mám, teď ještě pár lahví pro sebe :-)