O počátcích své posedlosti alsaským Muškátem Grand Cru jsem se tady už asi zmiňoval, ale možná ne úplně podrobně. Je to už třináct let, byl jsem mladý a krásný a v létě 2006 jsme byli v Alsasku na dovolené. Několikrát jsem nechal ženu se dvěma malými dětmi „doma“ v pronajatém apartmánu s bazénem a jel na výzvědy po místních vinařstvích. Pamatuju se, že se mi už tehdy líbil malebný Eguisheim, a cestou zpátky jsem sjel z dálnice (je to jen rychlostní silnice ale co už :-) v Pfaffenheimu. (Na dolní fotce moje děti obdivují eguisheimské vodotrysky.)

Sjezd vede přímo k místnímu vinařskému družstvu s krásnou degustační halou. Na seznamu vín byl Muscat Grand Cru Goldert 2003 a byl přímo skvělý. Byl jsem ve stresu, protože jsem se dosud s Grand Cru Muškátem nesetkal a myslel jsem si, že alsaský Muscat nesmí být označený jako Grand Cru. Že to je podvod. Ale byl fakt senzační, přes pochybnosti jsem koupil šest lahví a na nejbližší benzince zastavil a hledal v Guide Hachette, jak to je s muškáty a Grand Cru. Hachette doporučoval muškáty ze dvou Grand Cru, mezi nimi právě Goldert. Ve spěchu jsem si to špatně přeložil a domyslel si, že jen ze dvou Grand Cru se smí lahvovat Muscat Grand Cru. Ve skutečnosti má muškát Grand Cru status, ale na to bych musel mít lepší francouzštinu a číst pozorně. V praxi je alsaský Muscat Grand Cru poměrně zřídkavá záležitost. Riesling, Gewurztraminer a Pinot Gris najdete mnohem častěji. Prostě vinař, který pěstuje a lahvuje Grand Cru Muscat má u mě velké plus.

(Na fotce ze srpna 2015 Grand Cru Zinnkoepflé.) Už tehdy jsem se zajímal o obchodní podmínky, Muscat Goldert 2003 jsem považoval za vyjímečné víno. Pfaffenheimské družstvo moje dotazy odmítlo, že už mají v ČR dovozce. Asi před dvěma roky mě pobavil e-mail: obchodní ředitelka pfaffenheimského družstva mě spamovala, jestli bych nechtěl jejich vína dovážet. Tak svět odplácí :-)

Muscat Grand Cru Zinnkoepfle 2015, Louis Hauller
Omlouvám se za rozvláčný úvod, ale stálí čtenáři už to znají a po desátém roce četby wineblogu mohou degustační poznámky začít nudit :-) Už první ochutnání ukázalo, že se mi o víně bude špatně psát. Leč popořadě… pochválím ambaláž vín Famille Hauller. Je to jako miliontý pokus naplnit tradiční alsaskou šablonu moderním obsahem, ale výsledek je přesně takový. Graficky čistý a spíš přitažlivý, ale bez opuštění tradičního schématu. Dobré využití tradičních symbolů bednářské profese (Cave du Tonneliere). Plastový uzávěr. Ve skleničce plnější citronová barva, na nose tradiční atributy nazrálého muškátu. Trochu zmoklého podzimního listí, přezrálé ovoce, muškátový oříšek. V chuti typická (=slabá) kyselina, zralý projev s vyšší koncentrací, bezovým květem, muškátovým oříškem a jemným minerálním závěrem. Suché – vyšší alkohol (13%) a koncentrace sugerují sladkost, ale myslím, že je to téměř bez zbytkového cukru. Nic víc, jen perfektní lahvová zralost a lehkost. Za mě v perfektní kondici k pití, dokonale ohlazené, ale taky s odcházející svěžestí. Podle mých poznámek jednoduché víno a vlastně nic zvláštního, ledaže byste měli pro alsaské Muškáty slabost jako já.