Když začnu tím, že jsem byl v Eguisheimu u Wolfbergera poprvé v roce 2006, tak to bude vypadat jako vytahování, ale je to pravda. Na druhou stranu, po osmnácti letech už lesk některých velkých alsaských družstev bledne a budoucnost už není, co bývala. Nicméně Eguisheim je krásné město a stojí za návštěvu, a degustační hala Wolfbergera na kraji Eguisheimu byla velkolepá. Wolfberger dělá hodně Crémantů (=sektů s druhotným kvašením v lahvi) a dodnes si pamatuju, že místní číšnice doporučovala sekt z Pinotu Gris jako nejlepší volbu. Dnešní suchý Crémant je zřejmě směs více odrůd a googlovat se mi nechce. Většinou se v Alsasku dělá směs z Pinotu Blanc, Auxerrois a Chardonnay, a dolaďuje se dalšími odrůdami. To nejlepší na dnešním výběru je původ v německém Kauflandu a cena 11 EURO. No nekupte to, žejo. Pak nemají být Němci bohatí, když mají tak dobrý a cenově výhodný výběr vín!
Crémant d’Alsace Brut NV, Wolfberger
Klasická sektová ambaláž, tlustostěnná láhev a etiketa se dvěma odstíny zlaté barvy, prostě francouzský sekt! Ve skleničce je poměrně velkoryse plná žlutá barva spíš slámového odstínu. Napřed bouřlivé a následně vytrvalé drobné perlení, na nose zralé až přezrálé ovoce. V chuti podobně, se slabší kyselinou (až to připomíná zmíněný Pinot Gris, ale skoro jistě to není čistý PG), hodně zralým ovocem, pinotovou chlebovinou, spíš jednoduché, ale je to postavené tak, že to vypadá opulentně. Podle degustace bych tipoval na tři Pinoty a málo Chardonnay, komerční sekt pro široké publikum. Kaufland jako místo nákupu je úplně vpořádku, vpodstatě dobře udělaný sekt a bez výhrad kromě jedné: my Češi máme rádi víc kyseliny.
2022 Schwarzriesling QbA, Weingut Hofmann
Schwarzriesling (Černý nebo spíš Modrý ryzlink) je místní synonymum pro Pinot Meunier, což je zase tradiční česká a v nové době opuštěná odrůda Mlynářka. Proto taky o ní skoro nic nevíme, moje znalosti končí u toho, že to je jedna ze tří základních odrůd Champagne, že šampaňské čistě z Pinotu Meunier bývá nejvíc ovocné, a že jsem tiché víno z Mlynářky ochutnával několikrát v německých Frankách. U toho zatím zůstanu.
Stylizovaná burgundská láhev, šroubovací uzávěr a graficky čistá, jednoduchá etiketa. Ve skleničce je temnější rubínovka á la světlejší Sangiovese :-) Odkaz na Toskánsko asi není úplně korektní, ale možná za něj může předchozí přivonění, vůně je velmi elegantní, jemně kořenitá, s malou připomínkou sudu. Střední intenzita a pěkná harmonie, prostě vzhledem a vůní víno aspiruje na devadesát bodů! V chuti je všechno jednodušší, s odbouranou jablečnou kyselinou a příjemným leč nedůrazným ovocným projevem, naopak teplé středomořské koření se prosazuje i v chuti. Višně a ostružiny, lehký závoj taninů a 13% alkoholu. Spíš lehké víno, nic závažného, ale příjemné pití. Nakonec bych devadesát nedal, kdybych musel hodnotit, dal bych asi 88 bodů za elegantní koření a celkovou harmonii, ale možná se víno za rok ještě zlepší. Podle štiplavých taninů je to barikový sud nebo spíš mix malého a velkého sudu, vůbec si nejsem jistý. Delší archivaci bych nepodnikal, ale za rok bych to rád zkusil znova.