Zlatožlutá barva, ve vůni oxidativní, trochu jablíčkové se zralými citrusy, dost bezové a zemité. Už z toho výčtu je zřejmé, že vůně působí hodně zrale. V chuti zase ovocná zralost, žluté ovoce, ryngle a jablka, vyšší koncentrace (chutná až likérově sladce, ale na etiketě je psaných jen 12,5% alkoholu). Slabší kyselina, i přes nový ročník působí poměrně nazrále. Žádná divočina, je to seriózní jako banka Na Příkopech. Úplně dokonalé víno, kterému chybí pár gramů kyseliny a svěží citrusové aroma. Co to je? (Nápověda: tagy :) 

Dostal jsem darem Chardonnay 2018 Oty Ševčíka a neodolal otevřít hned první večer. Parádní oxidativní burgunda, u které jsem zvažoval jen chybějící kyselinu. To bude zřejmě hymna ročníku 2018, už jsem o tom psal u vín od burgundského Vinaře roku 2020 Francoise Bertheneta nebo u moselských ryzlinků. Skromných 12,5% alkoholu mě přesvědčilo, že vinař udělal co mohl pro pitelnost a lehkost, a chybějící kyseliny jsou prostě atribut ročníku 2018. Lepší stránka ročníku je, že vína budou pitelná hned, bez riskantních investic do pětileté archivace.

P.S. Na závěr jsem do sklenice vymačkal tři kapky zralého citronu (zdroj: Billa) a je z toho parádní burgundské Village 2012. Čtyři kapky by mohly vést k záměně s renomovanými burgundskými víny a zajistit panu Skleničkovi luxusní důchod po způsobu Rudyho Kurniawana.

PPS: Dárky pro Ježíška jsou tady.