Začnu hlášením pro čtenáře, přihlášené do aktuálních toskánských a umbrijských Bedýnek: víno je zaplacené a čeká na naložení. V pondělí se to nepovedlo, druhá šance je ve středu s vykládkou v Praze v pátek. Snad to klapne. Zatím všechno podle plánu. 

Druhé hlášení je pro zájemce o moselské ryzlinky od Erbesů. 300+ lahví přivezených přesně před měsícem je skoro fuč, zbývá mi jen pár posledních krabic. Rád bych hned přivezl další, hlaste se! Jestli se to nepovede do konce června, nechám si je pro sebe jako KPZ na léto.

Trochu mě děsí současná móda. Moje třináctiletá dcera mě prosila o modrý lak na vlasy, chtěla na něj asi 150 kaček. Nabízel jsem jí 500, když si vlasy barvit nezačne. Neposlechla mě, ale zdá se, že po prvním pokusu na tuhle kratochvíli zanevřela. Za to kamarádka psala před týdnem ze Španělska: Znáš modrý víno? Je to divný…

V úterý jsem dostal e-mail začínající sugestivně: Léto přichází! Co si dát svěží modré víno? Marques de Alcántara je to nejušlechtilejší Modré Chardonnay, které můžete koupit jako tiché víno, ale již brzy i jako sekt a Cavu. Podobně jako všechno hnusné počínaje prezidentskými bonmoty a konče modrým lakem na vlasy se modré víno šíří a hrozí sežrat i nás. Stručně řečeno, tento inovativní výrobce se skvělými výrobky hledá schopného a spolehlivého dovozce v ČR. Asi umřu chudej, ale Modré Bedýnky přenechám bezohlednějším obchodníkům :-) a věřím, že se jich letos najde dost! Jestli chcete zažít něco nového a vzrušujícího, mám pro vás vína ze San Gimignana, jestli chcete něco příjemného na léto, kupte si šestkrát Rosso di Montepulciano z Gracciana. Modré víno jen na vlastní nebezpečí.

V posledních dnech jsem hned několikrát řešil věci, které s vynálezem modrého vína volně souvisí. O všech jsem se už na blogu zmiňoval, tak je zkusím znova vyjmenovat společně. Od počátků Komunitních bedýnek dodnes slýchám otázku formulovanou tak nějakk podobně: Toskánsko (Mosela, Orvieto, Alsasko, Burgundsko, Beaujolais…) bylo výborné, ale kam pojedeš příště? Zpočátku jsem se durdil, máte výborný Toskánsko (Moselu, Orvieto, Alsasko, Burgundsko, Beaujolais…), tak co jinýho byste…? Tazatel jen vrtěl hlavou: To by byla nuda pít stejná vína znova. Chceme něco nového!

V počátcích Skleničkova blogu jsem se nad tím ošklíbal tady a vymýšlel zlehčující přirovnání z filmových westernů, ale zřejmě to v nás je jako v koze. Máme to zamontované v hardware jako chuť pořád objevovat něco nového. Nespokojovat se s poznaným. Aspoň někteří z nás, a marketing toho využívá. Nehledáme něco lepšího, ale chceme něco nového. Každej, kdo se s holkou vyspí podruhý, je jen nudnej buran. Milovníci vína se dělí na hledače a požitkáře.

S tím souvisí jedna vlastnost, která se zdá být typicky česká. Vína, která máme, hodnotíme nízko. Jako bychom si nechávali rezervu, že to nejlepší je ještě někde daleko před námi. Nedávno jsem seděl při degustaci vedle známého degustátora, po programu jsme si porovnali poznámky. Rovnou si psal body, jen jednou dal 90 bodů. Vzpomínám si, jak jsme kdysi dávno na Prague Wine Trophy v šesti lidech hodnotili Sangiovese. Když přišlo nejlepší Brunello, ostatní dávali 92-93 bodů, já jsem se utrhl a jako srdcař zahlásil 95 bodů. Trochu jsem čekal, jestli padnou nějaké poznámky, ale nepadly. Hned po mně totiž promluvil další porotce, který tentýž rok hodnotil i na florentské Amteprimě: 98 bodů. Na stole před sebou jsme měli patnáctkrát Brunello a ta vína patřila ke světové špičce. Nebylo proč si schovávat vysoké hodnocení, nic lepšího už nebude. To už je ono!

Moje vysvětlení, se kterým spousta lidí bude ochotně nesouhlasit, je, že modrá vína (a spousta dalších moderních vynálezů) jsou určená pro nové, nezakotvené konzumenty. Zkušenější konzumenti vína se naučili nějaké orientaci ve svém světě a vyhledávají osvědčené hodnoty. Hledají kvalitu tam, kde ji tradičně nalézají. Kupují vína po šesti nebo dvanácti lahvích. Nepotřebují pokaždé něco nového. Mladí konzumenti a noví zájemci takovou zkušenost a orientaci nemají. Chtějí pokaždé něco nového, protože bez vlastního hodnotového žebříčku je špičkové Brunello stejně cenné jako modré Chardonnay.

Tradiční svět vína kdysi býval konzervativní a moc se neměnil. Poptávka převyšovala nabídku a to se změnilo až před nějakými třiceti roky příchodem novosvětských regionů na světový trh (zjednodušeně řečeno). Od té doby je nabídka vyšší a když chce na trh vstoupit nový producent, má to složité (zvlášť v Evropě, ale to je na delší přednášku). Nejjednodušší je zacílit marketing na nově příchozí konzumenty bez zkušeností a nabídnout jim něco nového. Modré Chardonnay nebo modré Prosecco (o tom jsem psal nedávno tady). Ale nejen to, modré Chardonnay je už docela extrém. Z marketingového hlediska na stejném principu fungují vína z qvevri, z betonových vajíček, vína bez (přidané) síry, naturální a autentická, bio- a biodynamická. To všechno je jen obal, který nic nevypovídá o kvalitě vína. Před týdnem jsem tady psal o Primitivu z Apulie z osmdesátileté vinice. Vinař mě nakrmil úžasnou, plnokrevnou historkou o rodinné historii a dědečkovi, který vinici vysadil – ale bez toho, aby samo víno bylo vynikající by celá legenda (pro mě aspoň) neměla žádnou cenu. Jsem nudnej buran :-)

Jo a ta modrá u španělského Markýze je jen díky antokyaninům, které jsou přítomné ve slupce všech modrých odrůd a je 100% naturální, kdyby vás to zajímalo. Přesto modrá bedýnka na Skleničkově blogu zatím nebude, protože proto :-) Po roce odříkání jsem si soukromě otevřel Campo del Guardiano 2013 od Giovanni Dubiniho. Orvieto Classico, víno s tradicí dlouhou 2500 roků. Jak říkal Giovanni, kdyby to bylo úplně blbý, tak by se to tady asi dva a půl tisíce roků nedělalo. Pro letošní rok má nejprestižnější italské ocenění, tři skleničky v Gambero Rosso. A mně konečně připomíná Giovanniho naturální Musco, jak jsme ho společně koštovali. Víno připravované v bývalé etruské hrobce bez chemických zásahů a bez použití moderních zdrojů energie (má tam žárovky na svícení pro návštěvy, ale tím to hasne). Já mám legendy taky rád, jen podle nich nechci hodnotit samotné víno. To musí obstát samo, bez legend a historek.

Léto přichází! Co si dát svěží modré víno? Marques de Alcántara je to nejušlechtilejší Modré Chardonnay! Pro všechny ostatní jsou tu moselské nebo italské  Komunitní Bedýnky :-)