Vermentino Bolgheri 2016 DOC, Tenuta Guado al Tasso, Antinori
K poněkud zmateně napsanému názvu vína dodám nápovědu: je to odrůda Vermentino ročník 2016, italsky čisté (to je s možnými a pravděpodobnými 15% příměsi jiné odrůdy, v tomto případě Sauvignon Blanc). Bolgheri v názvu vína je vysázené jaksi odtažitě jinou barvou (zlatou!) jako dodatek, ale jen tak zpaměti mám dojem, že název denominace je Vermentino Bolgheri. Vermentino „patří“ především na Sardinii, ale rozšířilo se po západním pobřeží Itálie. Moc mu fandím, toskánská a lombardská Vermentina mě baví a zajímají.  

Tenuta Guado al Tasso je vinařství, které Antinori vybudoval „přes cestu“ od prapůvodního základu slávy celé denominace Bolgheri, Tenuty San Guido. V té slávě měl Pietro Antinori podstatný podíl – nejslavnější moderní italská legenda o vínu jménem Sassicaia se sice točí kolem Marchesi Incissa della Rocchetta, ale Antinori mu nejen organizoval obchod a marketing, ale zapůjčil mu (a Sassicaii) svého dvorního vinaře Giacomo Tachise, Pána Kabernetů (úplně stejně se Giacomo Tachis zasloužil o další skvělý italský Cabernet Sauvignon, sardský Marchesi di Villamarina od vinařství Sella e Mosca, ale taky o supertoskánce Tignanello a Solaia). Začátky Tenuty San Guido musely být utopický, vizionářský projekt, ale podle nasazení hlavních hráčů v něj účastníci museli pevně věřit. V mezičase si Pietro Antinori zařídil Tenutu Guado al Tasso. Když ho Incissa della Rocchetta vyplatil ze Sassicaii, postavil Ornelaiu, největšího (nebo možná jediného) konkurenta Sassicaii v Bolgheri, a v posledních letech založil v Bolgheri ještě jeden podnik.

To jsou ve stručnosti celé dějiny Bolgheri. Asi 1 200 hektarů vinic a 20-30 vinařství, ale za celou tou slávou stojí jen dvě vína. Sassicaia a Ornelaia. Omlouvám se několika dalším vínům z Bolgheri, které Italové řadí mezi domácí špičku, ale pro mě je to Sassicaia, Ornelaia a potom dlouho nic. Bolgheri prostě není Chianti, Burgundsko nebo Beaujolais. Nemá jejich dlouhou historii. Je to nesmírně zajímavý region, menší než Velké Bílovice, který si za necelých 40 let vybudoval prvotřídní světovou reputaci, ale té dostojí jen ta dvě jmenovaná vína. Když jsem v roce 2007 objevil v lahůdkářství v Castagnetto Carducci Sassicaiu, vypotácel jsem se na polední slunce ohromený dosud nevídanou jemností vína a hned jsem začal hledat vinařství. Druhý den jsem ho našel, ale k nesnesitelně drahé Sassicaii jsem si tam našel i lidovější bílé Vermentino. Tehdy stálo 12 EUR, od té doby podražilo až k šestnácti, ale dnešní lahev jsem kupoval v toskánském supermarketu za 12,95 EUR. Snažím se ho koupit každý rok, kdy se mi podaří otočit se v létě do Toskánska. Symbolizuje mi italské prázdniny, kontroluju si na něm, že svět je v pořádku, že všechno je tak, jak má být.

Než jsem všechny ty vzpomínky sepsal, je už v lahvi vína jen na dně, ale stručný popis ještě napíšu. Ve skleničce světlá citronová barva, na nose citronová a travnatá aromata jako u málo vyzrálého Sauvignonu. Až na dně vůně šardonkový tón a minerální závěr. Toskánské Vermentino totiž často nese některé znaky Chardonnay, jen hodně záleží na vinohradníkovi, při jaké zralosti se rozhodne sklízet. Antinoriho Vermentino jde spíš do nevyzrálých tónů a podobá se Sauvignonu. Zlí jazykové tvrdí, že podíl Sauvignonu může snadno překročit 15%, povolených denominačními předpisy. V chuti lehké (12,5% alkoholu), svěží, s výbornou kyselinou (v Toskánských vedrech bývá s kyselinou problém, ale tady fakt připomíná dobrý Sauvignon z Loiry), citrusy a nevyzrálé žluté plody. Víno vymyšlené do toskánských letních veder, kdy se teploty blíží čtyřicítce – potom vám zelené sauvignonové tóny přestanou vadit :-) Určitě má lehkost, jemnost i eleganci, jen ještě není dost vyzrálé. Za 13 EUR výborné. Jestli budete v létě v Toskánsku, určitě ho vyzkoušejte.

Ještě jednou připomínám srovnávací ryzlinkovou bedýnku s víny ročníků 2016 a 2015. Některé kabinety 2016 jsou už vyprodané, ale vína ročníku 2015 jsou ještě za loňské ceny. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.