Subjektivně je velký rozdíl psát poprvé o neznámém víně a psát poněkolikáté o víně z vinařství, které jsem třikrát navštívil. Když jsem byl ve vinařství, mluvil s vinařem a degustoval víno s ním, obědval v místní restauraci, navštívil několik okolních vinařství a můžu srovnávat… to se to píše :-) Po letech zkušeností snad můžu napsat bez stresu degustační poznámky o jednom Sangiovese z Montepulciana.  

Poprvé jsem ho ochutnal v září 2014 v Praze, o rok později jsem se tam vypravil, prohlédl si vinařství a přechutnal tehdejší nabídku. Výsledkem byly Komunitní bedýnky, další návštěva vinařství v červnu 2016, další bedýnky a medailová sklizeň na soutěži Prague Wine Trophy 2016. Letos v dubnu jsem tam zajel znova s diplomem a odvezl si nové vzorky. Myslím si, že návštěvy ve vinařství umožňují lepší orientaci a pochopení měřítek tradičního a netradičního, kvalitního a nekvalitního.

Tenuta di Gracciano della Seta je tradiční vinařství v Graccianu, obci přimklé k Montepulcianu podobně, jako jsou Čakovice nebo Letňany připojené k Praze. S roční výrobou asi 100.000 lahví je středně velkým podnikem, mě na vinařství od počátku bavila vyrovnanost sortimentu. Vynikající Vino Nobile Riserva není vyjímka, ale běžná norma, v Graccianu navíc dělali výborné Rosso di Montepulciano a Vino Nobile. Ceny se taky sympaticky držely při zemi, až loňský úspěch v Americe jim dal křídla (časopis Wine Enthusiast zařadil jejich Vino Nobile i Rosso na první místo kategorie a prodej v USA stoupl).

Vino Nobile di Montepulciano 2014, Tenuta di Gracciano della Seta
Stále mě baví grafika etiket, současně tradiční i moderní, dokonale jednoduchá. Ve skleničce rubínová klasika s navinule ovocnou vůní s příměsí polyetylénu (zapařený igelit). Po rozmíchání vystupuje zralé lesní ovoce a vůbec klasické projevy Sangiovese. V chuti středně plné s dobře zakomponovanou kyselinou, vyzrálým ovocem, ale ještě drsné, neohlazené, nevyzrálé v kyselině a hlavně v taninech. Kafe, kmín a jemně i středomořské koření. Podchlazené se projevem podobá Pinotu, až s okysličením a ohřátím se posune do Toskánska. Už se dá pít (poznámka pro ty, kdo mají rádi Sangiovese mladé), ale potřebuje ještě půl roku nebo rok, aby dosáhlo zralosti. Bude to zase klasické Sangiovese, poplatné ročníku, se středně plným tělem a vyzrálým ovocem, 13,5% alkoholu a dobře zapracovanými velkými sudy. Ukazuje to už teď, ale vyplatí se počkat do Vánoc.

Připomínám srovnávací ryzlinkovou bedýnku s víny ročníků 2016 a 2015. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.