Právě jsem si přečetl jeden soukromý žebříček nejlepších filmů roku 2016. Neviděl jsem ani jeden z těch deseti. To je přesně ta příležitost, kdy se hodí říct to staré známé: bez komentáře. Taky jsem úplně prošvihl letošní sněženky. Když už jsem před týdnem vyběhl do naší sněženkové obory, nechal jsem doma foťák a sněženky už se tvářily uvadle.  

Dnes jen o okrajových tématech. Počasí se krásně předvádí, aby nám vynahradilo otravu s letním časem. Na dva týdny jsem teď s dcerou a užívám si to. Ráno jsem ji odvezl do školy a doma jsem potom na zahradě zakopával o maličké zákrsky višní. Vyrašilo to samo jako polet. Na téhle fotce je už několikaletá višeň, ale taky se objevila sama od sebe. Dnes už z ní máme plnou ledničku marmelády.

Rašící maliny, symbol nezdolnosti a nesmiřitelného boje o ovládnutí planety. Mnohokrát jsem se rozhlížel v lese i na zahradě a zíral, že rostliny vedou mnohem razantnější boj proti ostatním druhům než tygři proti králíkům. Stále váhám, jestli je vegetariánství jen nepochopení ideologie živé přírody nebo naopak jediná správná odpověď živočichů na snahu rostlin o ovládnutí přírodních zdrojů (slunce, vody) a vytlačení ostatních druhů. Všude najdete bezpočet příkladů, včetně toho, že se jednotlivé druhy rostlin rozmnožují tak, aby si rodiče a děti navzájem nepřekáželi v zápase o slunce a vodu. Stačí si porovnat, jak vypadá osamělý strom a jak strom v lese.

Přesně po způsobu rostlin jsme s dcerou vyřešili i večeři. Udělal jsem talíř s šunkou, salámem, klobásou, sýrem, ovocem a zeleninou. K tomu jsem otevřel plechovku foie gras z malé farmy, koupenou před dvěma roky na Otevřených sklepích v burgundském Viré–Clessé. Dcera snědla sotva půlku tučných jater a zbytek mi nechala. Nechal jsem si na talíři místo, vynechal jsem salám, klobásku, sýr, ovoce i zeleninu. Boj o zdroje jako v lese mezi stromy :-) Jen protože jsme na wine-blogu, dodávám, že jsem k tomu otevřel Pinot Maranges Premier Cru La Fussiére 2014 od Marka Boutheneta. Tradičně ovocný a plný, ale ještě příliš mladý. Předem jsem si to omluvil, jaro je taky ještě mladé.

Několik čtenářů mi během dne udělalo radost, zareagovalo na moje poslední zvonění a objednalo italskou bedýnku s šesti víny z orvietského vinařství Palazzone. „Jsem zvědavý na to Campo del Guardiano 2014 :)“ napsal mi jeden dlouholetý účastník bedýnek. To já taky! A doufám, že ho nezklame, protože je to první víno Giovanniho Dubiniho, které se s oceněním Tre Bicchieri dostalo mezi italskou elitu. Jen deset vín z Umbrie dostalo pro rok 2017 Tři Skleničky, v Toskánsku se to podařilo osmdesáti vínům. Dodnes rád vzpomínám na všechny tři degustace s Giovannim a na to, jak jsem po té poslední v Rocca Ripesena u Orvieta chvilku seděl v autě a přemýšlel. Potom jsem vzal telefon a zrušil odpolední degustace ve dvou umbrijských vinařstvích. Co jsem hledal, to už mám, řekl jsem si a udělal si volné odpoledne. V úterý ráno orvietské bedýnky objednám, ale pár bedýnek pro opozdilce snad ještě sestavím.