V prvních dvou letech blogu jsem na Valentýna publikoval historky o víně, které měly ukázat, že víno s příběhem je přitažlivější, než víno koupené v sámošce (tady a tady). Potom jsem Valentýna vynechával, buď mě nic nenapadlo, nebo jsem nechtěl vystřílet nejlepší historky na webu. Až je budu chtít uplatnit někde ve společnosti, zase mě někdo suše utře: Já vím, četla jsem to na blogu.

S vínem dnešní historka nesouvisí, ledaže bych dodal, že jsem měl s sebou připravené jedno Chianti Classico a už jsem se oblíkal na rande. Chvíli předtím jsem našel ve skříňce zpola vyjedené plato Zyrtecu, a protože jsem měl dojem, že se o mě pokouší nějaká alergie, jednu bílou pilulku jsem si zobnul. A když jsem za chvíli po sobě uklízel věci se stolu, vzal jsem do ruky i krabičku Zyrtecu a koukám, že to není Zyrtec. Bylo tam napsáno Stilnox.

Chvíli mi to trvalo, protože jsem Stilnox, ten spolehlivej uspávací prášek, požil naposledy před půl rokem. Ale vzpomněl jsem si na tu noc, kdy jsem se po Stilnoxu napil vína a probudil se v pět ráno oblečený na posteli v rozsvíceném bytě. Měl jsem to na rande půl hodiny autem, a to jsem si se Stilnoxem netroufal. Šel jsem k telefonu a zavolal přítelkyni, že schůzku ruším.

„Tak hloupou výmluvu jsem ještě neslyšela,“ řekla mi mrazivě.

„Já vím. Já ti to příště vynahradím,“ dával jsem si záležet na pokorném tónu, ale vůbec ji to neobměkčilo. Vydusila mě strašně.

„Ty blbče, to by sis musel vzít ten správnej prášek! Ten modrej, ten si se Stilnoxem nespleteš!“

Tak jestli půjdete dneska na rande, určitě vynechte Stilnox i Zyrtec. A vezměte s sebou  moselský ryzlink nebo Pinot, nejlíp z nové burgundské bedýnky.