V lednu mě honila mlsná na Sangiovese. Měl jsem smůlu, Vino Nobile z Gracciana jsem vyprodal ještě v prosinci. Moje plány do budoucna mě obracely k Burgundsku, tak jsem ze sklepa vytahoval poslední Pinoty. Po Bouthenetovi přišel na řadu alsaský Pinot z Hunawihru. Na mém seznamu oblíbenců vede už od roku 2006, kdy jsem byl v Alsasku poprvé (a zatím nejdelší dobu, celé dva týdny). Už jsem v Alsasku našel pár lepších Pinotů, ale byly mnohem dražší. Hunawihrský Pinot Noir je už skoro 11 let na prvním místě mého soukromého žebříčku nejoblíbenějších alsaských Pinotů.  

Cave Cooperative de Hunawihr je velké družstvo, s více než stovkou členů a dvěma stovkami hektarů vinic. S roční produkcí přes 1,5 milionu litrů je to velkovýrobce vesměs základních alsaských vín. Ale taky má 13 hektarů na pěti alsaských Grand Cru a podle názoru pana Skleničky z nich dělá vynikající vína. Dnes chci psát o Pinotu Noir. Na ceníku jich mají několik, základní vína jsou dělaná v nerezu, jak je v Alsasku obvyklé. Jen to nejlepší, které podle mě už taky aspiruje na zařazení mezi Grand Cru, je školené v barikových sudech. A podle elegantního, všestranně uměřeného projevu hádám na starší sudy a vynikající hrozny. Někteří bedýnkáři už víno měli, psal jsem o něm tady.

Pinot Noir 8 2013, Cave de Hunawihr
Jediné výhrady mám k ambaláži. Plastová zátka se k vínu takové kvality nehodí (ale dá se tolerovat, je to estetická záležitost). Samotná lahev je moderně stylizovaná burgundská, ale na můj vkus příliš humpolácky stylizovaná. Etiketa je prostě omyl. Příliš jednoduchá a sdělující představu vína základní kvality. Hunawihrské družstvo používá podobnou grafiku i pro vína z Grand Cru vinic, ale na štíhlejších flétnách to nepůsobí tak rušivě. Pro mě etiketa vůbec nekoresponduje s vínem samotným. Ideální víno na slepou degustaci!

Slabá ambaláž, ale krásný vzhled vína ve skleničce! Nápadná smáčivost, klasická temná rubínová barva, skoro dokonale čirá. Nádherná sametově ovocná vůně, červené ovoce a náznakem lesní plody, elegantní staré dřevo a dotek růží. V chuti krásně ohlazené, s pěknou, ale zakomponovanou kyselinou. Švestky a další peckoviny, ale komplexní projev, ze kterého se jednotlivosti těžko separují. Baví mě elegancí a noblesou, komplexností, ne pestrostí chutí. Taniny už jsou téměř neznatelné, rozpuštěné. Jemností víno evokuje ženskost, na rozdíl od některých rytířsky maskulinních Pinotů z Cote de Nuits tady převládá ženská jemnost a harmonie. S bodováním Pinotů je problém: vzbuzují velké vášně a potom dostávají tak nízké hodnocení, že se někdy divím. Tentokrát se mi zachtělo bodovat vysoko, tak to shrnu: je to klasická odrůda i region, i naslepo se dá bezpečně určit Pinot a Alsasko. Je to harmonické a elegantní, kvalitou hodně nadprůměrné. Kdyby to bylo Sangiovese nebo Cabernet, asi bych to měl jednodušší. Za Pinot Noir z Hunawihru tentokrát 92 bodů / 100.

Bohužel to byla poslední lahev. Ale o den dříve došla z Hunawihru zpráva, že do prodeje půjde ročník 2015. Těším!