Beaujolais je takové malé Burgundsko: má všechno, co má Burgundsko (výrazné vinice s odlišným podložím, dlouhou tradici, dvě striktně dané odrůdy, staré a nápadně nízko vedené viniční výsadby a variabilní sklepní metody), ale ve dvou věcech se odlišuje. Místo Pinotu má odrůdu Gamay a místo vysokých cen nízké. Na fotce tradiční pálení starého dřeva ve vinohradu ve starém plechovém sudu navařeném na trakař. Už jsem tu měl podobné fotky z Burgundska i z Loiry, z vinic jde kouř celou zimu. Pro nové čtenáře opakuju blog z druhé cesty do Beaujolais únoru 2015.

O cenách burgundských vín asi ještě napíšu. Zatím to vypadá, že nárůst nebyl tak dramatický, jak to vidí média: pokud se obejdete bez profláklých špiček, ještě se v Burgundsku dá leccos najít (ale stojí to víc hledání). Přesto jsou ceny v Beaujolais zřetelně nižší. Že za to může fenomén Beajolais Nouveau, to mi dnes v Romanéche potvrdil i Eric Janin, a tvářil se přitom trochu kysele. Listopadové Beaujolais Nouveau se vším všudy opajcoval náš Svaz Vinařů ČR, snad aby se mohl chlubit nějakým úspěchem, když v boji proti pančování moravského vína tak žalostně selhává. V Beaujolais se to dnes považuje za chybu, která drží ceny vynikajích místních vín nízko, ale my si díky tomu můžeme dopřávat Beaujolais za poměrně vlídné ceny. Všimněte si prosím horní fotky a kontrastu mezi zatravněným a nezatravněným meziřadím.

Už při první cestě do Beaujolais mě zaujala krajina a časté červené podloží vinic. O to víc jsem si teď všímal, že ty červené plochy vyniknou právě proto, že jsou nezatravněné. Některé vinice jsou holé jako mořská pláž a myšlenka na herbicidy se prostě nedá zaplašit.

Vrchy kolem Fleurie mi ze všeho nejvíc připomínaly Chianti nebo okolí toskánského San Gimignana, když si tedy přimyslím toskánskou zeleň.

Z vápence a žuly tady nestavěli jen zídky kolem vinic a stodoly, ale všechno.

Georges Descombes, Vermont chvíli po deváté ráno. Slunce svítilo jako ve Středomoří, ale bylo sychravo a zima. Venku i v garážovém sklepě, kde jsme koštovali. Všimněte si fialového odstínu vína ve sklence, to je Beaujolais :o) Až se vrátím domů, tak o dnešních návštěvách napíšu podrobněji.

V jedenáct Eric Janin v Romanéche-Thorins. No ten mě dostal. Na jednu stranu typické Beaujolais, na druhou stranu mnohem lepší, než jsem vůbec doufal. Možná jsem ani nevěděl, že se to dá dělat tak dobře.

Oběd v místní restauraci jsem pojal tradičně. Denní menu, čtyři chody za 13 EUR. Paní domácí mi nabízela několik možností předkrmů, tak jsem jí francouzsky řekl, že neumím francouzsky a že to musí rozhodnout sama :o) Jak jinak si mám Francii užít? Na fotce hlavní chod, hovězí pečeně. Nevypadá to světově, ale maso se dalo jíst vidličkou po vláknech, tak perfektně bylo upečené. Salát, hlavní chod, sýry a dezert, 13 EUR. Zase jsem se začal cítit jako člověk :o)

Domaine Louis & Claude Desvignes. Odpoledne degustace ve Villié-Morgonu a Louis-Benoit Desvignes nepřišel. Měl dobrý důvod, je v Praze :o) ve čtvrtek hraje v Praze koncert s kapelou Baton Rouge a tak ho zastupovala sestra Claude Emmanuelle (na fotce). Eric Janin je chválil a vína prozrazovala, že jsou stejná krevní skupina. Bylo to senzační.

Žádné přehnané superlativy nemůžu napsat: dvě ze tří dnešních vinařství určitě patří do té nejužší beaujolaiské špičky. Burgundsko nezavrhuju, ale když jsem odpoledne projížděl kopce kolem Fleurie a Moulin-a-Vent, měl jsem v hlavě jen Gamay!

Zajel jsem se ještě podívat na vinici Poncié, kvůli které jsem jel do Fleurie už před deseti lety. Zase bez výsledku, když nepočítám pár fotek. Třeba tuhle s hromadou vytrhaných starých keřů. Nakonec tak skončíme všichni :o) ale předtím ještě můžeme vypít spoustu dobrého Beaujolais!

Už třetí beaujolaiskou bedýnku sestavím z vín Erika Janina a Benoita Desvignes. Půjde hlavně o vína senzačního ročníku 2015 – ten byl nejen extrémně horký a extrémně dobrý, ale v některých případech taky dal hodně malou úrodu. Stojí to za to, tak věřím, že se přidáte! Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.