Absolutně nepraktická ambaláž, extrémně vysoká štíhlá půllitrová lahev. Prostě překážecí, když ji postavíte na stůl jako Eiffelovku, musíte dávat pozor, abyste ji neporazili. Lahve jsou číslované, tahle má číslo 1506 z celkových pěti tisíc. Jak říká název, perpetuální Marsala založená roku 1980, dolihovaná vinnou pálenkou na finálních 19% alkoholu. To už jsou hodnoty, které mě spolehlivě odrazují (cokoli nad 13% alkoholu už beru s podezřením a nad 14% jako potenciální pokus o otravu konzumenta). Ale takhle staré víno nepotkáte v autobusu cestou na ranní směnu, takže krotím nevoli a marně vzpomínám, jestli před rokem na Sicílii padly nějaké další informace o tomhle víně.

Měl jsem dojem, že moje současná představa o sicilské soleře je chybná, tak jsem zjišťoval způsob výroby přímo u Giacoma Ariniho. Podle jeho komentáře jde o čisté Grillo s tím, že se podobně nedělá každým rokem, ale jen ve vyjímečných ročnících. Hrozny se sbírají pozdě (připomínám své dřívější poznámky konstatující, že na Sicílii se typicky sklízí hrozny v kabinetní zralosti), čeká se do druhé poloviny září na zralost hroznů a obsah cukru kolem 25%. K hotovému vínu se přidal alkohol ke hranici 19% a víno vyzrávalo několik let ve 400-litrových sudech. Potom se na několik let přetočilo do 240-litrových sudů a zrání končilo v ještě menších soudcích.

Stravecchio 1980, Marsala Vergine Soleras Stravecchio, Cantine Arini
Jemně zakalená jantarová barva se zrzavým odstínem. Základní roční Marsala Fine i dvouletá Superiore byly mnohem temnější, tady zřejmě zapracovala léta pomalé oxidace. Vůně je silná, ale v projevu decentní, žádná divočina. Fíky a med, tabák a zralost, spíš lehkost než důraz. V chuti hodně suché, s pěknou kyselinou, jablíčka a žluté plody, oříšky, mandle a křížaly. Sušené fíky, ale ne v důrazné formě, jakou oplývala roční Marsala Fine. Kořeněný závěr s vyšším alkoholem, který mi trochu zjednodušuje jinak zajímavou chuť. Pro mě by 16% bylo až dost. Díky trochu kalnému projevu (bez filtrace) působí víno selsky, jako jednoduché hodně staré vesnické víno, vyrobené záměrně oxidativně. Žádná velká rafinovanost, pokud za rafinovanost nepovažujete právě sedlácké tradice. Myslím, že se může ještě několik let zlepšovat.

Konzument by pokud možno neměl znát cenu, protože ta se blíží dvěma stovkám za degustační dávku. Vlastně mi zůstala krabice navíc díky plánované degustaci, která se nakonec nekonala. Komplexní chutě jsou hodně starovánoční, křížalové, takže nesmutním.